Očkování z pohledu detoxikační medicíny

04.02.2014 00:58

Problematika očkování je v současném světě velmi diskutované téma. Pro nás je to záležitost obzvláště pikantní. Ještě z dob socialistické diktatury jsme byli zvyklí na to, že očkovat je nutné, povinné, a pokud by člověk něco takového odmítl, bude potrestán. Teprve nedávno proběhly soudy s lidmi, kteří odmítli očkování svých dětí. Výsledek? Nikdo sice nemůže rodičům přikázat, aby nechali očkovat své dítě, ale zároveň mateřská školka nebo škola může takové dítě odmítnout vzít do kolektivu jako potencionálního šiřitele některé infekce...

 

Celá diskuze se strhla na základě toho, že ve světě vznikla řada zájmových skupin, které sbíraly data o nežádoucích účincích očkování. Vyšlo najevo, že očkování není tak neškodná záležitost, jak jsme si mysleli, a že může být spojováno i se vznikem velmi závažných zdravotních poruch. Dosud jsme žili v domnění, že krátkodobá teplota, neklid nebo rozmrzelost jsou maximum, co se může dítěti po očkování stát, a vše ostatní jsou jen příznivé výsledky tohoto konání. Mohli bychom však citovat celou řadu prací a sdělení webových stránek, které ukazují na lehčí i závažné komplikace očkování. A tak se nás rodiče začínají ptát na to, zda očkovat, či neočkovat a co udělat, aby očkování dopadlo dobře.

 

Nejsouhrnněji se k problematice očkování u nás vyjádřila profesorka Strunecká ve svých knihách Doba jedová, Doba jedová 2, Varovné signály očkování či Jak přežít dobu jedovou a také na webových stránkách www.rizikaockovani.cz. Je škoda, že téměř nikdo z pediatrů zmíněnou literaturu nezná a nevyhledává diskuze o očkování. Argumentace těchto lékařů je pak často velmi primitivní a nezodpovědná, tudíž na první pohled nevěrohodná. Lidé sečtělí a informovaní, ačkoli jsou třeba zastánci očkování (aktivní imunizace), připouštějí řadu různých problémů a komplikací, avšak trvají na tom, že celkový přínos očkování je nepochybný. To však není tak docela pravda. A možná, že to není pravda vůbec. Budeme-li posuzovat očkování dětí pouze z hlediska vymýcení nebo snížení různých nemocní spojených s mikroorganismy, pak skutečně musíme uznat, že je velmi významným krokem. Není to však zcela jednoznačná záležitost, protože například studie týkající se současné epidemie černého kašle ukazují, že jím onemocnění daleko častěji děti očkované než děti neočkované. Dokonce existuje řada evropských i zámořských studií, které ukazují, že u očkovaných dětí se objevuje vyšší nemocnost než u dětí neočkovaných. Jsou ovšem i studie opačné – těžko v tomto smyslu dělat rozhodčího. Budeme-li však očkování posuzovat ještě z dalších hledisek, pak už vůbec věc není tak jednoznačná. A to se budeme snažit v tomto článku ukázat.

 

Sám mám jednu zkušenost, která významně utvořila můj pohled na očkování. Stalo se tak při narození jednoho z mých synů. Již v porodnici, jak bylo běžným zvykem, ho chtěli naočkovat proti tuberkulóze. Očkování jsme se ženou rezolutně odmítli s vysvětlením, že třídenní novorozeně neznáme, neznáme jeho zdravotní stav, nevíme, jakým způsobem se chová a kdo to vůbec je, a jestliže nastanou změny po očkování, pak nebudeme schopni posoudit, že se tak stalo právě po očkování, a budeme se domnívat, že je to věc, která by přišla ať tak, nebo tak. Náš protest vzbudil v porodnici rozruch a žena byla vystavena velikému nátlaku lékařských kapacit. Přesto nepovolila. Za půl roku od tohoto incidentu bylo očkování novorozenců proti tuberkulóze staženo s vysvětlením, že přinášelo více škody než užitku. Žena neváhala a dostavila se do porodnice. Doufala, že se dočká jisté satisfakce. Pochopitelně se nedočkala, odnesla si pouze snůšku arogance. Taková zkušenost u člověka vytvoří jistý názor na to, jakým způsobem se interpretují a obhajují i věci zjevně pochybné.

 

Hliníková hrozba

Pokusím se vysvětlit svůj názor na to, že očkování zcela významně změnilo lidstvo, a to směrem negativním. Abychom tento názor pochopili, musíme vědět, že očkovací vakcíny přináší do organismu dva druhy problematických toxinů. Jeden toxin jsou cizorodé látky, mezi kterými vévodí především hliník, rtuť, nakonec formaldehyd a celá řada dalších látek. Aplikace vakcíny přinese do organismu až stonásobně větší dávku hliníku, než je fyziologicky přípustné. Aplikace injekcí způsobí, že hliník se stoprocentně dostane do organismu a rozptýlí se v něm. Hliník se v mnohonásobně menším množství nachází i v potravinách, ale jedná se o množství zanedbatelné a z potravin se navíc vstřebává jenom jeho nepatrná část. Hliník nemá v lidském organismu žádný smysl, nikde ve tkáních se fyziologicky nevyskytuje a jeho působení je v každém případě toxické. Myslím, že nemusím vysvětlovat, že i působení rtuti je toxická záležitost. Podle profesorky Strunecké se v trávicím traktu do krevního oběhu vstřebává pouze 0,3 % hliníku obsaženého v potravinách. Injekčně podaný hliníkový adjuvans se vstřebává se stoprocentní účinností.

 

Hliník je ve vakcíně obsažen proto, že na jeho povrchu se vytváří komplexy antigenů, které potom evokují zvýšenou produkci protilátek. Vakcíny s hliníkem jsou tedy mnohonásobně účinnější, než by byly bez něj. Komplexy antigenů vázané na soli hliníku však neprocházejí síty v glomerulech, a proto organismus není schopen se od těchto toxinů sám očistit. Uvádí se, že vyloučení těchto látek, které se dostanou vlivem očkování do organismu, trvá asi padesát let. Protože děti, zvláště kojenci, nemají ještě plně vyvinutou hematoencefalickou bariéru, která chrání mozek před proniknutím cizorodých látek, tyto toxiny snadno pronikají do jejich mozku. Například hypothalamus není touto bariérou chráněn vůbec. Mimo to se hliník ve vakcínách nachází ve formě nanostruktur, a tudíž velmi snadno proniká do buňky, v níž nesmírně škodí. Někdy v osmdesátých letech minulého století světem proletěla zpráva o tom, že lidé trpící Alzheimerovou demencí mají v mozku vysokou hladinu hliníku. Tudíž – a dodnes to není vyvráceno – je tento typ demence spojován s hliníkem. Hliník se nachází i v řadě potravin. Ve větším množství jej nalézáme v průmyslových potravinách. Hliníkovými solemi se upravuje těsto, což způsobí, že je trvalejší, chuťově zajímavější atd. Hliník se nachází i v řadě přípravků, které se používají na snížení acidity žaludku, při pálení žáhy, ale také v řadě kosmetických prostředků, speciálně v antiperspirantech.

 

Pro objektivitu je třeba říci, že hlavní zátěž hliníkem v lidském organismu sice pochází z očkovacích vakcín, ale do organismu se dostávají i jiné toxické kovy, především rtuť, ale i stříbro, zlato, chrom, nikl, platina, kadmium a další. To vše tvoří závažnou toxickou zátěž především v nervovém systému. S očkovacími vakcínami se do organismu dostává i karcinogenní formaldehyd, neurotoxicky působící glutamát, ale také viry a fragmenty cizorodé DNA; hlavní aktivní látka očkovacích vakcín. Strunecká uvádí, že ve vakcínách se nachází ještě 77 přídatných látek, které jsou pro organismus škodlivé a především cizorodé.

 

Toxiny z vakcín poškozují nervové buňky

Víme, že nervová buňka je schopna se detoxikovat jedině prostřednictvím gliových buněk, a to v celém nervovém systému člověka, tedy nikoliv pouze v centrálním nervovém systému, ale i v jiných strukturách nervového systému (v míše, periferních nervech, enetrálním nervovém systému, srdečním nervovém systému či autonomních nervech). Jestliže toxiny z vakcín tuto cestu detoxikace nervové buňky zablokují, je spuštěn velmi škodlivý proces. Celý tento proces se skládá z řady toxinů (hliník, rtuť a jiné přídatné látky vakcín, částice cizorodé DNA, virů a bakterií, které vyvolávají zánětlivý proces). Jedním z těchto toxinů jsou i metabolické procesy, a tudíž i metabolity samotné buňky. Jako příklad si můžeme vzít opět Alzheimerovu demenci. Za normální situace vzniká v nervové buňce odpadní bílkovina beta-amyloid, která se z této nervové buňky dostává dál, a tudíž se nehromadí v neuronu. Jakmile však dojde k jejímu hromadění, buňka se poškozuje a degraduje. To má za následek vznik této demence. Přesvědčit se o tom můžeme pomocí EAM systému.

 

V buňce se hromadí jak toxické látky, tak také vlastní metabolity buňky. Tyto toxiny blokují detoxikaci nervové buňky přes gliový systém. To má velmi závažné důsledky. Podle genetické dispozice totiž k tomuto procesu dochází v nejrůznějších částech nervového systému. V nejhorším případě k tomu může dojít v neuronech mozkové kůry. Potom záleží na tom, kdy se tak stane. Jestliže se s tím setkáme u novorozenců, vidíme velmi problematický psychomotorický vývoj, často tragického charakteru. Pomocí našich přístrojů můžeme zjistit, že jde o toxicky postiženou buňku mozkové kůry a zároveň o toxicky postiženou gliovou buňku. K tomuto toxickému procesu však může dojít třeba také v temporálních lalocích a potom hrozí nebezpečí epilepsie, migrény či záchvatů vzteku nebo jiných záchvatovitých stavů. Frontální kůra může přinést známky psychózy, halucinací, bludů nebo alespoň postižení paměti a sociální inteligence. Velmi rozšířená je toxická zátěž tohoto charakteru v buňkách řídících imunitní systém, tedy v parietálním laloku. Dochází pak ke vzniku alergií, autoimunitních procesů. Dojde-li k této toxické zátěži a celému toxickému procesu v buňkách lobus insulae, můžeme pozorovat vznik imunitních poruch typu atopie nebo revmatické reakce. A tak bychom mohli pokračovat přes všechny struktury mezencephala, diencephala, rhombencephala, dále přes struktury limbického systému. Vynořují se před námi nejrůznější zdravotní problémy, které jsou v této civilizaci stále častější.

 

Vina se přičítá na vrub stresu a jiným civilizačním faktorům, ale já tvrdím, že za to může především očkování. To se však obtížně prokazuje. Přesto existují srovnávací studie, které dokazují, že neočkované děti mnohonásobně méně trpí alergiemi, astmatem, ekzémy a jinými nemocemi tohoto typu. Jestliže přijmeme tuto hypotézu, pak se nám poodhalí i problematika stále vzrůstajícího počtu rakoviny, protože i o ní rozhodují jisté struktury našeho mozku. Stejně tak mohu pokračovat přes hormonální poruchy, funkční neplodnost, deprese, zkrátka k mnoha chorobám, které souvisí s nervovou soustavou. Tedy nejen s mozkem, jak již bylo řečeno. Potom můžeme tvrdit, že nárůst všech těchto nemocí, které je nezpochybnitelný, souvisí s počátkem očkování, které bylo zavedeno jako povinné, to znamená, že od poloviny minulého století postihlo 99 % populace.

 

Nebezpečné kombinace

Samozřejmě že k této blokádě detoxikace neuronu může docházet i z jiných důvodů, náš organismus se může setkávat s jinými infekcemi nervového systému, s toxickými kovy, radioaktivními látkami, chemikáliemi a metabolickými toxiny. Velmi často se však setkáváme s kombinací těchto jevů a potom můžeme sledovat také různou závažnost těchto onemocnění. Pochopíme-li tento jev, dojde nám, že pokud hovoříme o očkování, pak nemluvíme o jediné příčině tohoto toxického nervového procesu. Ještě bych rád upozornil, že kdyby přestalo lidstvo s očkováním, všechny výše zmíněné zdravotní problémy by zajisté zcela nevymizely. Snížil by se však určitě jejich počet a především progresivita. Nárůst těchto problémů lze částečně přičíst vzrůstajícímu očkování mimo základní sérii aplikace vakcín, a to proti pneumokokům, virům hepatitidy, meningokokům, HPV, klíšťové encefalitidě a dalším. V posledních padesáti letech se také rozmáhá cestování po světě. Při cestě do některých oblastí je třeba projít sérií dalších očkování (proti choleře, žluté zimnici a dalším tropickým chorobám). Zátěž očkováním se tedy neustále zvyšuje. K tomu si připočtěme i zhoršující se stav životního prostředí a přísun toxických látek prostřednictvím průmyslově vyráběné stravy, jako je přísun glutamátu, hliníku (vždyť třeba v mražené pizze, koláčích a dalších pekárenských výrobcích je obsah hliníku více než dvěstěnásobný oproti přirozeným čerstvým potravinám). Proto nemůžeme očekávat, že by oficiální medicína zaujala k očkování kritický postoj – najít důkazy, které by proti němu svědčily, je velmi obtížné. Avšak pro nás, kteří se zabýváme detoxikací a můžeme testovat stav nervové buňky prostřednictvím naší přístrojové techniky, jsou to věci nepochybné.

 

My nejsme ti, kteří by dokázali změnit tento svět a zbavit ho mnohdy i zbytečných toxických zátěží, proto musíme hledat pomoc, kterou stávajícímu světu můžeme nabídnout. Naším pomocníkem jsou detoxikační preparáty, jimiž dokážeme bravurně a účinně obnovit detoxikační procesy nervové buňky, a to tak, že vyčistíme gliový systém. Dokážeme posílit schopnost organismu vylučovat těžké kovy a jiné anorganické i organické toxické látky, které jsou z velké části přinášeny do organismu prostřednictvím očkovacích vakcín.

 

Nemusíme se rozhodovat o tom, zda veškerá zátěž pochází z očkování nebo i z jiných zdrojů, protože náš postup eliminuje jak přítomnost toxických kovů, tak i organických toxinů. Spouští schopnost organismu provádět detoxikační procesy. Kdyby tomu tak nebylo, pak by museli onemocnět všichni, muselo by to mít 100% následek u všech lidí dýchajících tento vzduch, konzumujících tyto potraviny, u všech lidí naočkovaných. Není tomu tak, i když nemocnost obyvatel v civilizovaných zemích dosahuje závratného čísla sedmdesáti až osmdesáti procent. Přesto právě ta zdravá část populace nám dokazuje, že imunitní systém těchto lidí je schopen zvládnout příliv toxinů a uchovat dobrou funkčnost organismu. Mohli bychom takto vysvětlit mnoho psychopatologických činů a jednání, s nimiž se setkáváme, a především bychom mohli zastavit zdánlivě nezastavitelný vzestup zdravotních problémů, které devastují lidstvo a prodražují mu existenci natolik, že člověk již téměř není schopen vydělat na to, aby jeho zdraví bylo současnou chemicko-operační medicínou udržováno. Naše pomoc je v tomto smyslu prakticky zadarmo. Člověk pouze musí být schopen přemýšlet. Jedna lidová moudrost říká, že přemýšlení bolí – a toho se obávám...

 

JONÁŠ, Josef. Očkování z pohledu detoxikační medicíny. Joalis info: Bulletin informační a celostní medicíny. 2014, č. 1.

Ilustrace: zena-in.cz