Nikdo nepochybuje o tom, že toxiny vznikající v komplikované lidské psychice jsou stejně nebezpečné a jedovaté jako toxiny jiného původu. Psychických toxinů se lidé obávali již od počátku věků, a tak během staletí vznikaly mnohé rituály, kouzla a různé magické prostředky k tomu, aby tyto zlé síly mohly být z lidského organismu vyhnány. My se tak dnes dočítáme o šamanech, zaříkávačích, ale i kněžích a zázračných uzdravovatelích.
Lidská psychika se vyvíjí již mnoho tisíc let a nikdo nedokáže říci, který okamžik je pro její vývoj nejpodstatnější. Velice dlouho jsme byli vychováváni v mylné představě o dědičnosti a geny jsme považovali za naprogramované struktury, které prostě existují v dané podobě a nikdy se nezmění. Teprve v poslední době vědci poznávají, že kromě těch pevně daných obsahují geny i takové programy, které lze měnit, a to vlivem epigenetického prostředí – tedy prostředí kolem genu. Do této oblasti spadá i psychika, respektive programy, emoce, zvyky a jiné psychické atributy, které pak chování genu ovlivňují.
Tak se může dítě rodit s jistými psychickými vlastnostmi, které byly genům vnuceny chybným epigenetickým prostředím. Mám samozřejmě na mysli chybné programy projevující se v pozdějším životě jako toxiny. Dítě se může rodit úzkostné, agresivní, depresivní, s různými nutkavými projevy, fobiemi, návyky, zvyky a představami, které sice můžeme sledovat již u rodičů, ale donedávna jsme netušili, jakými způsoby se přenesly na dítě. Také psychika matky a otce v průběhu těhotenství je pro pozdější stavbu psychiky jedince nepochybně velmi důležitá, jak o tom byly podány již četné důkazy.
Velmi mnoho úsilí bylo věnováno výzkumu vlivu postnatálního vývoje na psychiku jedince. Jak se ukázalo, především prvních pět až šest let věku je z hlediska formování psychiky velmi důležitých, a až do uzavření osobnosti jedince není psychika vůči okolí intaktní. Vidíme, že ji ovlivňují různé okolnosti po dobu delší než deset let. Psychické toxiny pak do tohoto obtížného procesu vnášejí různé poruchy emocí, chyby v emocionálním, sociálním chování i pracovním chování, v představě o řešení konfliktů, ve vztahu k autoritě, k osobě opačného pohlaví, ve vztahu k dětem a tak dále.
Člověk se tak stává hříčkou svých patologických psychoprogramů, neboť přes jejich silnou vrstvu filtruje svůj pohled na svět i své chování. Dostává se tedy snadno do stresových situací, do emocionálně a sociálně tíživých stavů, které pak narušují chod celého organismu, snižují imunitu, způsobují zrychlený vznik ložisek, ukládání toxinů ve tkáních. Jestliže chceme změnit svůj pohled na svět a přístup k němu, jestliže chceme ve své psychice nastolit řád, a tedy i zdraví, musíme tyto špatné mechanismy odbourávat.
Detoxikací je možné vytvořit techniku, která bude chybné psychoprogramy rozbíjet. K pochopení této složité techniky je třeba využít znalostí, které nám poskytuje současný rozvoj počítačové techniky. Víme, že počítačový program může být rozrušen viry a zničen. Neopakuje se pak a není schopen se zapojit do funkce počítače. Podobným způsobem postupujeme i u patologických psychoprogramů. Aniž bychom stavěli program nový – to by bylo ovlivňování jedince proti jeho vůli – patologický program rozbíjíme. Dotyčný jedinec si na místě, které bylo uvolněno, může vybudovat program nový, tedy nový pohled na věc.
Patologických programů je sice značné množství, ale nikoliv množství nekonečné, protože mnoho emocionálních, sociálních, pracovních, kulturních a dalších jevů se stále opakuje. V preparátu Nodegen máme kolem sto padesáti patologických programů. Co můžeme od preparátu Nodegen čekat? Tento preparát nemá žádný konkrétní vliv na odstranění nějakého symptomu či na odstranění příčiny chybné funkce organismu. Tento preparát výhradně rozbíjí patologické programy a uvolňuje místo k nastolení programů pozitivních a neškodných.
Abychom takový postup pochopili, uveďme si jeden z příkladů: pětadvacetiletá dívka nebyla po porodu schopna starat se o svého syna, upadla do deprese a ztratila zájem o dítě, o manžela a o jiné životní aktivity. Pouze její matka zůstala v centru pozornosti, a to až zvýšeným způsobem. Její stav byl označen jako poporodní psychóza, pacientka byla více než rok léčena nejrůznějšími psychofarmaky, ale bez efektu. Neustále prohlašovala, že nemá žádnou radost z dítěte, i když se na něj těšila a byla vdaná. Po odstranění patologických psychických programů, po přibližně tříměsíční detoxikaci, náhle přišla na kontrolu a prohlásila, že je úplně zdráva, že se jí v hlavě zcela rozjasnilo, vrátila se jí radost, vrátila se jí původní osobnost a cítí se být naprosto v pořádku.
Tento postup byl zvolen záměrně. Bylo totiž dosti pravděpodobné, že reakce dotyčné ženy byla způsobena přítomností patologických programů. Tyto programy byly pak i upřesněny a z chování rodičů v dívčině pubertě byla vytvořena celková mozaika. Pro oblast takovýchto psychických toxinů je vhodný nejen preparát Nodegen, ale také Streson, který má rovněž význam pro harmonizaci naší psychiky. Velmi prospěšná je samozřejmě také psychoterapie i mnohé další techniky – obvykle z alternativní školy. Jen si nepředstavujme, že náš psychický život jsou schopna významně změnit antidepresiva a jiná psychofarmaka. Tato léčiva psychické toxiny rozhodně neodstraní.
Preparát Streson v sobě shromažďuje psychické atributy stresových situací, které jsou vyvolány pocitem či představou o existenčním ohrožení lidského organismu. Samozřejmě nemáme na mysli řešení akutních stresových situací, které přináší naše každodenní existence; jde o fixaci programů vznikajících dlouhodobým stresem. Zde však vystupuje i význam preparát Nodegen, jak je vidět na následujícím příkladu.
Pětatřicetiletý muž trpí závažným zánětem tlustého střeva, colitis ulcerosa. Je léčen současnou moderní medikací po dobu pěti let bez výraznějšího úspěchu, bez vymizení potíží. Při detoxikaci začíná vnímat sílu pocitů stresu, které mu přináší běžný život bez mimořádných událostí. Nakonec přichází na to, že jeho povaha – velmi pečlivá, starostlivá a s prvky přehnaného pečovatelství – mu i ze zcela běžných situací vytváří problém, který se přenáší do vegetativního nervového systému, imunitního systému, a samozřejmě centrální nervového systému. Uvědomuje si vztah mezi svým onemocněním a tím, co nazývá svou povahou. Chybné programy, které ztotožňuje s pojmem povaha, jsou odstraňovány preparátem Nodegen a postupně dochází ke změnám v pohledu na vztahy k rodině i na jeho úlohu v rodině i v zaměstnání a tento rys povahy se postupně mění. K odstranění psychických toxinů je důležitý i preparát Emoce.
Změny způsobené rozbitím patologického programu jsou obvykle pozorovány až s odstupem několika měsíců. Toxickými emocemi trpí téměř každý z nás. Mohou to být pocity viny, nepřiměřené úzkosti a fobie, pocit starosti či rys agresivity nebo až sebedestrukce, tedy agresivity obrácené proti sobě samému. Negativní emoce jsou i nejistota, žárlivost, majetnické pocity, emocionální nezralost, hysterie a podobně. Tyto emocionální projevy jsou dysfunkční, to znamená, že nemají v organismu žádný pozitivní smysl, jak by třeba mohla mít přiměřená agresivita k vlastní obraně, přiměřená úzkost jako varování před nebezpečím nebo přiměřená nejistota, která je opakem špatně kontrolovaného hrdinství a sebejistoty.
Zmíněné preparáty odstraňující chybné emoce a emocionální či sociální programy není dobré podávat na začátku detoxikace. Organismus je totiž zasycen fyzickými toxiny, které mění funkce nervového systému či orgánů, což se projevuje na emocionální úrovni. Již staročínská medicína hovořila o vztahu ledvin k úzkosti, o vztahu srdce ke strachu o život, o vztahu jater a agrese, o vztahu sleziny, žaludku a starostlivosti i o vztahu plic a deprese.
Proto nesmíme zapomínat, že první zásah proti psychickým toxinům představuje vždy detoxikace jednotlivých základních orgánů, tedy srdce, plic, ledvin, sleziny a jater, odstranění mikrobiálních toxinů z nervového systému a kovů a radioaktivních prvků z centrálního nervového systému. Tyto toxiny totiž mohou určovat úroveň naší psychiky a člověk proti nim bývá bezmocný. Čím více stresu, tím větší hromadění toxinů. Vzhledem k tomu, že současná civilizace nejvíce preferuje a zatěžuje především centrální nervový systém, většina životního stresu a dalších toxinů se bude hromadit především zde.
Ve srovnání s pravěkem či raným středověkem, kdy byla nad jiné ceněna síla, bojové schopnosti a lov, žijeme v období preference rozumu – mozku a jeho funkcí. Proto musíme počítat se zvýšenou kumulací fyzických i psychických toxinů v tomto více než komplikovaném a úžasném orgánu.
V praxi se například setkáváme s tím, že jeden člověk má toxinů v organismu celou řadu, druhý pak ve stejném věku minimum, případně téměř žádné. Pochopitelně si musíme klást otázku, proč tomu tak je. Co je příčinou hromadění toxinů u jednoho pacienta a dobré samočisticí schopnosti u druhého?
Postupem času jsem vypozoroval, že značný vliv na množství toxinů v organismu má právě stres. Zjednodušeně řečeno, množství nahromaděných toxinů je tím větší, čím delší dobu je organismus stresu vystaven a čím je tento stres intenzivnější a bazálnější, tzn. zasahující do samotné existence člověka. Z logiky věci tak vyplývá, že hromadění toxinů je se stresem v přímé úměře. Ostatně tuto souvislost tušili již naši předci. Vždyť v lidových moudrostech a pořekadlech často slýcháme: veselá mysl – půl zdraví, smích léčí apod.
Stres má dva zdroje: zevní, tedy situaci, která nás skutečně nebo potenciálně ohrožuje, a vnitřní, tedy naši osobnost a psychické patologické programy, které ji zčásti formují. Pokud k tomu připočítáme emocionální poškození, takzvanou emocionální deprivaci, můžeme důvody kumulace toxinů u řady pacientů snadno odvodit.
U některých typů osobností dochází k ventilaci patologických programů a stresu z organismu ven – takový člověk se navenek může jevit jako nesnášenlivý, arogantní, agresivní, sociopatický, ale jeho vnitřní prostředí je pak před stresem chráněno. Jiný člověk, opačný extrém, obrací stres vůči vlastní osobě, trpí pocity viny, pocity oprávněného trestu, výčitkami svědomí atd. Právě v tomto případě vznikají nejvážnější poruchy s hromaděním toxinů. Například u nádorů z emocionální problematiky nacházíme pravidelně pocity viny.
Patologické emocionální programy nám neumožňují předvídat a řešit naše životní problémy do té míry, abychom se dokázali chronickému stresu vyhnout a nedostávali se do situací, které stav napětí a ohrožení zákonitě přinesou. Patologické psychické programy někdy člověka až vhánějí do situací, jako je například splnění motivů a snů matky, napodobování vzoru, který pro nás znamená velkou hodnotu, konkurence sourozence, splnění nenaplněných tužeb a cílů otce. To vše jsou modelové situace kladoucí obrovské nároky na naše chování a přinášejí s sebou chronický stres, a tím i hromadění toxinů.
Psychické toxiny tedy mají za následek nejen přímé poškození organismu způsobené dlouhodobou produkcí stresových hormonů s následnou poruchou produkce endorfinů i látek imunitního charakteru, ale i hromadění toxinů fyzických. Nakonec dochází ke komplexnímu, celostnímu poškození organismu.
Dostáváme se do bludného kruhu, na jehož počátku stojí vrozené fyzické i psychické toxiny přinášející stresové reakce. Postupně se hromadí další toxiny, dochází ke změnám funkce tkání a na genově oslabených místech i k epigenetickým změnám, a tím ke změnám v chování genů. Následuje trvalá dysfunkce orgánů, zdravotní stav je zdrojem dalšího napětí, dalších stresů a bludný kruh se roztáčí.
Pětadvacetiletá svobodná dívka přichází s pět let trvajícím chronickým únavovým syndromem a svou nynější energii charakterizuje od 2 do 20 % původní vitality. Přes mnoho pokusů o léčbu oficiální i alternativní medicínou není dosaženo žádných úspěchů. Mimo únavového syndromu má dívka přes svůj na první pohled atraktivní vzhled velmi špatnou pleť s extrémním výskytem akné. Od 18 let ji provází nepříjemné poruchy v oblasti pohlavních hormonů s doprovodem bolestivé a nepravidelné menstruace.
Po analýze osobnosti pacientky je zřejmé, že jde o osobu velice nezralou, s reakcemi a názory dívky o 10 až 12 let mladší. Osobnost je v přímém rozporu s atraktivním zjevem a zcela zákonitě musí přinášet stresové situace z nenaplnění partnerských vztahů a sexuality. To se psychosomaticky projevuje vznikem akné, které může zase odůvodnit, proč je v emocionálním i sociálním slova smyslu neúspěšná. Z vnitřního stresu a bezradnosti – kterou si však naprosto nepřiznává – vzniká trvalý stres s kumulací toxinů v centrálním nervovém systému (zvláště pak v oblasti mesencephala), který je nejen zdrojem úzkosti, ale i zdrojem poklesu vitality. Tento příklad je typický pro celostní pohled na lidský organismus a prolínání psychiky a fyzických struktur.
Naděje na vyřešení podobných problémů spočívá výhradně v rozbití chybných psychických programů, a teprve v druhé řadě může dojít k očištění centrálního nervového systému od toxinů, jelikož funkce mesencephala je již ovlivněna chybným chováním příslušné genové výbavy.
Detoxikace může v dlouhodobém výhledu přinést až netušené změny ve formování osobnosti a vůbec celé psychiky, a tím samozřejmě i navrácení vitality.
Zdroj: Jonáš, Josef. Kde končí duše a začíná tělo. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-352-0.
Ilustrační foto: srdcenoveenergie.blogspot.com; zena.centrum.cz