Detoxikace a imunita

19.01.2015 00:45

Máme za sebou patnáct let vývoje metody řízené a kontrolované detoxikace. Za tu dobu se vyvíjely nejen preparáty, ale i taktika a strategie. Vznikaly nové preparáty, ale především se zlepšovala účinnost preparátů původních.

Velice jsme pokročili v poznání struktur, které mohou za určité zdravotní problémy, a v nichž tudíž máme hledat toxiny. Vývoj to byl často překotný – jen ti nejpilnější dokázali sledovat všechny změny, které přicházely. A tak někteří ustrnuli na úrovni, která v detoxikaci byla před pěti deseti lety a někteří se naopak velice dobře naučili přemýšlet o detoxikaci a přijmout zcela nové teorie a závěry. Jsem si vědom toho, že chybí literatura, chybí přesný popis metody. Není to však dáno leností nebo ignorováním tohoto problému, prakticky vždy by se totiž stalo to, že než stačí příslušná skripta nebo kniha vyjít, poznatky budou zase o kus dále. Věřím však, že už jsou poznatky natolik stabilizované, abychom mohli přikročit k sepsání takových skript, v nichž bude naše metoda přesně popsána. Na znalostech totiž velice závisí úspěšnost metody. Přestože každý měsíc užívá preparáty více než 50 000 lidí, myslím si, že potenciál této metody je daleko větší a její rozšíření se odráží nejen na stupni vzdělanosti terapeutů, ale i na vzdělanosti těch, kteří se rozhodnou preparáty užívat způsobem self-made.

 

Obraťme se však k danému tématu, a tím je imunita. Tato schopnost organismu je přesně definovaná a velice dobře popsaná. Mnohé imunitní pochody lze měřit, kvantifikovat, a je tedy možné usoudit, zda imunita pracuje správně, nebo nikoliv. Přesto nad imunitou visí mnoho otazníků. Současná medicína není schopna nabídnout řešení prakticky žádného imunitního problému, protože se věnuje výhradně symptomům, které jsou poruchami imunity způsobeny. Mezi laiky se pod slovy „imunitní problémy“ skrývá leccos, dokonce i to, co s imunitou přímo nesouvisí. Mám na mysli třeba situaci, kdy přijdou do poradny rodiče s dítětem, které velmi často trpí dýchacími infekcemi, a hovoří o špatné imunitě (protože kdyby mělo dobrou imunitu, tak by tak často nemocné nebylo). To ale vůbec nemusí být pravda. Slovem imunita vyjadřujeme proces, v němž se organismus vyrovnává s cizorodými látkami, které neumí rozložit a vyloučit jinými způsoby (například rozkladem v játrech a odvodem přes střevní trakt). Třeba mikrobiální ložiska nebo jiné toxiny v dýchacím traktu natolik zhoršují lokální situaci v tomto systému, že zkrátka není schopen odolávat setkání s jakýmkoliv mikroorganismem, a reaguje zánětem. Taková situace nemá nic společného s imunitními procesy, které se zapojí až tehdy, když řeší vlastní infekci. V takovém případě hraje daleko větší úlohu například složení mikrobiálního filmu na sliznicích, protože přítomné mikroorganismy si mohou první setkání s patogenem vyřešit samy, a to velice rychle a účinně. Literatura například uvádí, že po sexuálním styku, kdy si partneři předávají obrovské množství mikroorganismů, dojde ve vagině ženy k obnovení dobrého stavu sliznice, a to v průběhu několika minut. To je samozřejmě výborná ochrana organismu ženy před průnikem infekce. Ale to jen tak na okraj. Omylů, které se skrývají pod slovem imunita, je daleko více...

 

Imunitní poruchy pod lupou

Nejzávažnější poruchou imunity z hlediska lidské existence je selhání protinádorové imunity. Organismus člověka je vybaven schopností imunitního systému likvidovat zvrhlé buňky, tedy buňky s narušenou genetickou výbavou. K těmto procesům dochází prakticky nepřetržitě, tak jak se člověk setkává s genotoxickými látkami, které jsou příčinou problému zvaného porucha genetické výbavy buňky. Jestliže protinádorový imunitní systém selhává, hrozí nebezpečí, že zvrhlá buňka bude pokračovat ve svém množení. Vzhledem k rychlosti svého metabolismu je toto množení velice prudké a je základním předpokladem vzniku zhoubného nádoru. Kdybychom dokázali (a to my za pomoci preparátů Joalis můžeme), že protinádorový imunitní systém bude fungovat bezchybně, pak je vlastně dotyčný jedinec chráněn před vznikem zhoubného nádoru a jde o skutečnou prevenci, nikoli o prevenci typu mamografu, kdy už se jen čeká na to, zda je nádor již přítomen, či nikoliv.

 

Pracovat musíme i s dalšími poruchami imunity. Protinádorová imunita je, jak už jsme zmínili, problém nejzávažnější. Méně závažná, zato nejčastější porucha imunity, již trpí 10-30 % obyvatel, je alergie. Jedná se o kvantitativní nepřiměřenost, kdy se spustí obranné mechanismy asi v tom smyslu, jako když se gelem budete snažit zabít mouchu. Zrnko pylu spustí zánětlivý proces, který je obranným mechanismem vnímán tak, jako by byl organismus těžce napaden cizorodou bílkovinou.

 

Další, stále častější poruchou imunity je atopická reakce, která se často vykládá jako jistý druh alergické reakce, ale myslím, že tomu tak není. Jde o specifickou imunitní reakci, která je kontrolována úplně jinými mechanismy než vlastní alergie. Atopie stojí za vznikem ekzému na kůži. Imunitní systém opět na určitý toxin reaguje nepřiměřeným způsobem, a místo aby byl toxin odstraněn, dochází ke vzniku chronického zánětu kůže. Protože toxin není odstraněn a porucha stále trvá, onemocnění dostává chronický ráz a jeho výskyt je stále častější (hovoří se již o 20 % postižené populace). Tento typ imunitní poruchy nereaguje na antihistaminika, na která jinak alergické problémy reagují velmi dobře.

 

Na cestě za dalšími imunitními poruchami se potkáváme s revmatoidní reakcí, při níž organismus opět nepřiměřeným způsobem reaguje povětšinou na přítomnost mikroorganismů v kloubech, eventuálně svalech, fasciích a vazech. Revmatoidní reakce je také velmi specifická a je kontrolována z jiné struktury než alergie nebo atopie.

 

Velmi závažnou imunitní poruchou, která zažívá prudký vzestup, je autoimunitní program. Dnes již každý ví, že autoimunita znamená stav, kdy imunitní systém neřeší cizorodou bílkovinu, ale napadne tkáně, v nichž se nachází i nějaká toxická látka. Dochází pak k souboji mezi imunitním systémem a obrannými mechanismy tkáně, což vede k zánětlivým procesům, v nichž obvykle vyhrává imunitní porucha. Postupně tak dochází k vyčerpání obrany a zánikovým jevům. Tento stav může zasáhnout jakoukoli tkáň v lidském organismu, včetně tkáně nervové.

 

Nejznámějším problémem s imunitou je tzv. oslabená imunitní reakce. To znamená, že mechanismus je příliš slabý na to, aby se vyrovnal s cizorodou látkou, a tak se může stát, zvláště v případě mikroorganismů, že nestačí zastavit rozmnožovací proces mikroorganismu, který napadá stále nové tkáně.

Za poruchy imunity však nemůže výskyt chronických infekcí a mikrobiálních ložisek, protože mikroorganismy mají proti imunitnímu systému své zbraně. Nejznámější zbraní je problematika HIV viru, který vlastně napadá imunitní buňky samotné a vyřazuje je z boje, tudíž se imunitní systém stává bezmocným. I další mikroorganismy mají své obranné mechanismy, a tak unikají pozornosti imunitního systému, který ztrácí schopnost je řešit. To ještě neznamená defektnost imunitního systému. Ukazuje to však na neobyčejné schopnosti mikroorganismů, s nimiž musíme počítat.

 

Imunitní systém se nestará pouze o mikroorganismy, ale o jakékoliv cizorodé látky a jak jsem již řekl, pokud nejsou játra schopna je rozložit, detoxikovat a vyloučit, zbývá vše už jen na imunitním systému, který prostřednictvím své fagocytární schopnosti pohlcuje cizorodé látky a odvádí je přes lymfatický a krevní systém z organismu pryč. Z praxe víme, že někteří lidé fungují jako dokonalá čistička a toxiny v jejich organismu prakticky nenacházíme. Nemají tam místo, protože skvěle pracující imunitní systém stačí organismus zbavit anorganických, organických látek a dalších nežádoucích toxinů. Jiní lidé zase nejsou schopni odstraňovat toxiny, s nimiž se setkávají, jsou jimi zahlceni a funkce jejich organismu selhávají.

 

Imunitu likviduje stres

Imunitní systém reaguje i na další podněty, tak jeho činnost může být zesilována (například horečkou), anebo oslabována (například stresem). V literatuře se hovoří o tom, že stres je schopen snížit výkonnost imunitního systému během několika desítek minut, a to velmi výrazně – třeba až o polovinu. Potom není divu, že někteří jedinci, ačkoliv mají normálně fungující imunitní systém, jsou stále nemocní. Stresové reakce, do nichž se z nějakých důvodů dostávají, jsou tak časté, že v tu chvíli imunitní systém není schopen odolat žádné infekci. To si mnoho lidí neuvědomuje. Stačí přitom stresové situace ve škole, školce, zaměstnání či kdekoliv ve společnosti, které zapříčiní, že právě v tuto chvíli náš imunitní systém selhává, a tudíž jsme velice přístupni jakékoliv infekci. V tu chvíli se selhává i čištění organismu, a tudíž nutně musí odít k usazování toxinů.

 

Přírodní stimulanty – ano, ale s rezervou

V článcích časopisů a knih se často setkáváme s látkami, které mají pozitivně působit na funkci imunitního systému. Jde obvykle o léčivé rostliny, z nichž nejznámější je rudbékie nachová, ale i eleuterokok ostnitý a další. Také se často zmiňují vitaminy a v poslední době také látky nacházející se v léčivých houbách, takzvané glukany. V případě těchto prostředků si musíme uvědomit, že po jejich podání sice dochází ke zvýšené aktivitě imunitního systému, ale tato aktivita je pouze dočasná, daná přítomností této prospěšné látky. Musíme mít na paměti, že tato imunostimulující látka nebude přítomna v organismu nepřetržitě. Jde tudíž o dočasné a podpůrné řešení, které nemá trvalý charakter. V lidové medicíně se imunostimulující látky užívaly hlavně v kritických obdobích, například na podzim a v zimě, kdy prochladnutí a stažení krevního oběhu vytváří dobrou situaci pro šíření mikroorganismů. Popíjel se hlavně lipový čaj, který má rovněž posilující účinky. A bylo to opatření nepochybně moudré, protože denní podmínky mohou výrazně zvýšit šanci infekce a v tomto směru oslabit naši obranu, jak už jsem říkal (například prostřednictvím krevního oběhu nebo prostřednictvím setkání s masivní nákazou, která se v době epidemií mezi lidem šíří).

 

Imunitu řídí mozek

Přikročme však ke specifickým otázkám, které mají souvislost s detoxikací. Naše detoxikační metoda se orientuje v případě imunity na mozek. Orgánů, které ovlivňují imunitu, je však celá řada. Z těch nejzásadnějších zmiňme především thymus, kostní dřeň, slezinu, lymfatický systém vůbec a také peyerské plaky (nakupení lymfatické tkáně na rozhraní mezi tenkým a tlustým střevem). Tolik k těm základním. V průběhu vývoje detoxikační metody jsem prošel zkušenostmi s detoxikací všech těchto tkání a nakonec se jednoznačně ukázalo, že rozhodující úlohu hraje mozek, který řídí imunitní pochody, a tudíž i nejčastější poruchy, které kolem imunitního systému můžeme zaznamenat. Jsou záležitostí mozku, respektive poruch řídících funkcí v určitých centrech mozku. V průběhu výzkumu bylo jednoznačně zjištěno, že řídící imunitní centra se nacházejí v telencephalu, a to v tzv. parietálním laloku. Chceme-li tato centra konkretizovat, pak můžeme hledat řídící imunitní centra pro atopii i v lobus insulae nebo třeba pro revmatoidní poruchy v gyrus praecentralis. Řídící centra pro protinádorovou imunitu budeme hledat v capsula externa. Tyto údaje mají význam pouze pro terapeuty, kteří bravurně pracují s EAV přístrojem a jsou schopni změřit, zda fungují normálně, nebo zda jsou zatíženy toxiny. Toxiny pak působí stejně jako počítačový virus; poškozují program řídící celý imunitní systém. Pochopitelně tím se vůbec neodvracíme od toho, že když je toxicky zatížena kostní dřeň či lymfatický systém, budeme se setkávat s určitými imunitními problémy. Ale znovu opakuji, že rozhodující úlohu má podle mých zkušeností mozek, a to konkrétní řídící centra.

 

 

Nehledejme specifický toxin

Budeme-li uvažovat nad toxiny, nemá jejich vyjmenování v současné době vlastně žádný smysl. Snad jen pro začátečníky mohu opakovat, že celý organismus rozdělujeme do vlivu pěti sfér, pěti mateřských orgánů. Řídící imunitní centra v mozku patří do sféry jater. Jakýkoliv toxin v tomto orgánu ovlivňuje výskyt toxinu i v řídících centrech pro imunitu. Proto budeme detoxikovat játra, a to od celé škály toxinů, tak jak jsou dnes specifikovány; mikrobiální ložiska, volné infekce, anorganické a organické toxiny, emocionální a stresové toxiny, metabolické toxiny... Zdůrazňuji, že jakýkoliv toxin může poškodit řízení imunity těmito mozkovými centry, a neexistuje tedy žádný specifický toxin, ale existuje vztah mezi játry a řídícími centry pro imunitu. Budeme-li chtít ovlivnit i další orgány, promlouvající do imunity, pak to bude určitě slezina, která ovlivňuje lymfatický systém, a sama má určité imunitní vlastnosti, jelikož zodpovídá za kvalitu sliznic (hovoříme o kvalitě slizniční imunity) a také kostní dřeň, což je nepochybně důležitý imunitní orgán, protože v něm vznikají bílé krvinky a lymfocyty.

Při tvorbě kvalitní imunity se samozřejmě nelez omezit jen na tyto orgány, protože i ostatní z pětice mateřských orgánů mají vliv na kvalitu imunitního systému a na kvalitu obrany proti průniku infekce do organismu. Kupříkladu plíce produkují většinu histaminu, který patří do humorální aktivity. Hrají tudíž v tomto smyslu velmi důležitou úlohu, a to nejen v této aktivitě, ale i při poruchách imunity (kopřivka a jiné histaminové alergické reakce).

 

Závěrem lze říci, že umíme velmi dobře pracovat s imunitou pomocí našich preparátů. Detoxikace vede ke zlepšení funkce imunitního systému. Tato funkce je velmi různorodá a nelze ji chápat jako záležitost jednoho orgánu, jedné funkce nebo jednoho preparátu. Je třeba si uvědomit, že jakákoli detoxikace, včetně detoxikace emocionální, hraje v kvalitě imunitního systému důležitou úlohu. Za nejpodstatnější považuji ten myšlenkový pochod, který nám říká, že jakýkoliv toxin, který bude lokalizován do zmíněných řídících imunitních center, může být příčinou imunitní poruchy, a tedy příčinou selhání protinádorové imunity, alergie nebo oslabení imunity vůbec. Nemůžeme tedy označit žádný z toxinů jako důležitý a nedůležitý; může se jednat o problém metabolismu zrovna tak jako o problém mikroorganismů či problém chemie nebo těžkých kovů...

 

O imunitě by se dalo psát ještě z celé řady dalších hledisek. Sledování její výkonnosti je v některých případech velice důležité; abychom byli schopni se přesvědčit třeba o tom, zda trvá atopická reaktivita, alergická reakce a především pak zda bezporuchově pracuje protinádorová imunita. To je velice zásadní předpoklad toho, abychom naplnili ideu kontrolované a řízené detoxikace.

 

Zdroj: Jonáš, Josef. Detoxikace a imunita. Joalis info: Bulletin informační a celostní medicíny. 2014, č. 5.