Genetika versus emoce - kdo zodpovídá za naše zdraví?

25.11.2012 17:01

V současné době hýbe budoucnosti medicíny genetika. Genetické dispozice, či dokonce genetická příčina onemocnění - to vše dnes běžně slýcháme. Lidstvo mělo vždy tendenci zbavit se zodpovědnosti za osud spojený se zdravotním stavem. V dřívějších dobách byli jako příčina nemocí označení duchové, démoni či magické zásahy černé magie. Také boží prst byl příčinou špatného zdravotního stavu. Dnešní zájem o genetiku můžeme označit jako pokračování této historie. Je to přirozené. Lidstvo je pohodlné, a proto svou zodpovědnost za zdravotní stav rádo přenechá genetice. Složení a kvalitu svých genů nemůže ovlivnit, a je tedy jejich oběti.

 

Dítě zdědí emoci i nemoci

Zcela na opačné straně stojí pojem emoce. Je možné vysledovat přímou souvislost s emocemi našich rodičů, a to dokonce již při přípravě na otěhotnění. Existuje celá řada studií a pozorování, jež nás informují o tom, že u nechtěného dítěte se projeví negativní postoj matky v průběhu těhotenství. Toto dítě bude pravděpodobně celý život emocionálně i tělesně poznačené. Nezájem o dítě, pochybnosti o tom, zda dítě uživím, zda budu schopna ho vychovat, to všechno se promítá do celého života dítěte. Potom se divíme, že se v půl roce jeho věku objeví ekzém, v jednom roce astma a mnoho jiných nemocí, o kterých se můžeme dočíst, že souvisí s psychikou, nebo jsou dokonce zařazeny do kategorie psychosomatických.

 

Genetiku neovlivníš - a co emoce?

O spoustě nemocí rozhoduje "dar" emocí, se ktrými se dítě rodí. V tomto bodě bychom - stejně jako v případě genetiky - také mohli říci, že za svůj emocionální osud vlastně nemůžeme. Člověk však se svými emocemi pracuje, čím je dospělejší, tím více se jeho emoce prohlubují a tím více ho ovlivňují. A protože většina zdravotních problémů přichází v dospělém věku, a to ve druhé polovině života nebo ještě později, nemůžeme se zříkat odpovědnosti za podíl, jaký mají emoce na našich zdravotních potížích. Genetiku skutečně neovlivníme. Emoce ano. V tom je podstatný rozdíl. Ne nadarmo označuje detoxikace emocionální toxin jako ten zásadní, který stojí za většinou zdravotních obtíží.

 

Za co si zodpovídáme?

Zatímco genetika nás zbavuje odpovědnosti za náš zdravotní stav, emoční rovnováha nám zase dává veškerou zodpovědnost za to, jak budeme zdrávi a s jakým zdravím projdeme životem. Je pochopitelné, že lidstvo se přikloní raději na tu stranu, kde nenese žádnou zodpovědnost. I přes tento stále převládající trend musíme uznat, že se blýská na lepší časy. Důkazem toho, že mnoho lidí cítí svoji odpovědnost, jsou stále přetrvávající techniky, které pátrají v hloubi lidské duše. V poslední době je to např. kineziologie, psychoterapie, bioenergetika a bioenergetická cvičení, hypnóza, minulé životy, abreaktivní techniky. To vše jsou pokusy o zvládnutí emocionální problematiky.

 

Není emoce jako emoce

Lidem, kteří své problémy odmítají přisuzovat emocím, se vlastně nemůžeme divit. Emocionální stránka člověka je nesmírně složitá záležitost. Málokdo v sobě najde dost odvahy na to, aby začal svůj emocionální uzel rozmotávat. Pomineme-li fakt, že definici emoce chápe každý člověk trochu jinak, je třeba si uvědomit, že emoce není jednotná, ale projevuje se několikerým způsobem:

  • Pocity a nálady - mnozí lidé své emoce hodnotí podle toho, jak se právě cítí. Jsem veselý, mám strach, jsem zakomplexovaný či naopak suverénní. Tyto emocionální atributy jsou patrné na první pohled. A protože se s nimi dá poměrně dobře pracovat, většina lidí si všímá právě těchto povrchních emocionálních jevů.
  • Nevědomé emoce - rozdíl mezi nimi a mezi náladami je ten, že nejsou na první pohled patrné. Vytvářejí však emocionální toxiny, které nalezneme v našem nevědomí, tedy tam, kde si je neuvědomujeme ani si nevzpomínáme na jejich původ. Tyto nevědomé emoce pak ovlivňují naše chování, sociální přizpůsobivost, emocionální flexibilitu, ale také třeba výběr partnera. Odhalování nevědomých emocí je složitý proces, ale projdeme-li jím, pak si dobře uvědomíme motivace ke svému životu a k hodnotám, které vyznáváme.
  • Somatizované emoce - jsou nejdůležitější složkou emocionální výbavy člověka a detoxikace se jimi velmi často zaobírá. Somatizované emoce byly v minulosti v centru pozornosti, protože lidé tušili, že stojí za příčinou zdravotních problémů. Chronicky nemocná tkáň je skutečně vždy emocionálně zatížena, a chceme-li ji uzdravit, musí z ní být tao emocionální zátěž nejdříve odstraněna. Tkáň se následně uvolní, rehabilituje, regeneruje a vrací se ke své původní funkci.

 

Věčný souboj genetiky a emocí

Genetika s emocionalitou by rozhodně neměly stát v protipólu. Naopak. Měly by se doplňovat. Proč může i emocionálně vyrovnaný člověk dostat rakovinu? A naopak jak mohou genetici vysvětlit to, že se lidé z geneticky podmíněné rakoviny vyléčí? Kam se podějí geny, které ji způsobily? Nejde jen o tak závažné nemoci, ale i o potíže, které můžeme považovat za velmi běžné, třeba pálení žáhy, bolesti kolem, migrénu, oční záněty, kvalitu tkání ústní dutiny, hrdlo atd.

 

Ne nadarmo se lidstvo v minulosti vlastními emocemi zabývalo. Dělalo to proto, že bylo moudré, nikoliv proto, že by nemělo co na práci. Snad tato moudrost nevymizela a my se naučíme nedávat všechny své zdravotní potíže do souvislosti pouze s genetikou. Život potřebujeme. Nikoli pro život samotný, ale proto, abychom na zemi mohli splnit své úkoly, pro které jsme se narodili.

 

Zdroj: Jonáš, Josef. Genetika vs. emoce - kdo zodpovídá za naše zdraví? Dostupné z: www.bambiklub.cz