Hyperaktivní dítě (část 3. - strava, stres, televize)

03.01.2013 21:39

STRAVA HYPERAKTIVNÍCH DĚTÍ ANEB ZA CO VŠECHNO MŮŽE POTRAVINOVÁ ALERGIE

I potraviny, které se na první pohled jeví jako zdraví prospěšné, mohou škodit. Jsou to ty, které způsobují tzv. potravinovou alergii. Zejména v posledním desetiletí se na toto téma rozvinuly četné diskuze a objevila se řada prací, které se snaží vliv potravinové alergie na vznik některých onemocnění vědecky dokázat.

Je prokázáno, že potraviny, jako je mléko, pšeničná mouka, vejce nebo kvasnice, mohou u intolerantních jedinců vyvolat neklid, nesoustředěnost, únavu, bolesti hlavy a břicha, kožní onemocnění nebo dokonce deprese a stavy úzkosti. Až dvě třetiny všech potravinových alergií jsou způsobeny mlékem, vejci, pšeničnou mokou, burskými oříšky, sójovými produkty, kuřecím masem, rybami, kukuřicí a pomeranči.

 

Cukr není hlavní viník

Naši nejmenší jsou nejvíce náchylní k intoleranci mléka a vajec. Riziková jsou také potravinářská barviva a nejrůznější konzervační látky. Všechna aditiva totiž podporují alergické reakce u dětí, ba co hůř – mohou se dokonce stát spouštěči hyperaktivity. Vše, co dítě sní, ovlivňuje biochemické pochody v jeho těle. Vliv se týká také mozku, a tudíž i chování. První podložené zprávy týkající se souvislosti mezi hyperaktivitou a složením jídelníčku jsou staré již několik desítek let. Byla prokázána souvislost mezi poruchami chování a nadbytkem jednoduchých cukrů. Během posledních několika let se však stále více hovoří o jiném, mnohem zásadnějším a četnějším spouštěči hyperaktivity. A tím je právě potravinová alergie. Chemická rovnováha v těle je samozřejmě do určité míry ovlivňována i nadbytkem cukrů, potravinová alergie na určité složky jídelníčku ale hraje prim. Proto je také jako základní léčebný postup při hyperaktivitě doporučována přísná dieta s omezením, ideálně úplným vyloučením všech nežádoucích látek. Pokud hyperaktivita vznikla v souvislosti s potravinovou alergií, mělo by se chování dítěte po takové dietě výrazně zlepšit. Mnohdy příznaky hyperaktivity zmizí úplně.

 

Hrozí dětem doživotní dieta?

Alergizujících složek v potravě existuje opravdu mnoho a je těžké přesně určit, které vašemu dítěti škodí. Ideální by samozřejmě bylo vyřadit takové potraviny z jídelníčku úplně. Možná se teď ptáte, jak je možné, že vaše dítě trpí potravinovou alergií, když jí všechno, co ostatní a navíc se nikdo z vaší rodiny s takovým problémem dosud nesetkal. Genetika však není jediným rizikovým faktorem. Velký vliv na rozšíření potravinové alergie v dětské populaci má například brzké ukončení kojení a podávání náhradní mléčné výživy v kojeneckém věku.

 

Jak se pozná potravinová alergie?

Na možnost potravinové alergie se má pomyslet vždy, když:

  • minimálně třikrát se objeví reakce nesnášenlivost na určitý druh potraviny

  • projevuje se prudká alergie na látky, které dítě vdechuje, např. prach, pyl, zvířecí chlupy

  • alergické potíže či reakce nesnášenlivosti určitých potravin se vyskytují nebo vyskytovaly v rodině

  • Přetrvávají chronické střevní potíže: nadýmání, křeče v břiše, průjmy či zácpy

  • vyskytují se neobvyklé reakce nesnášenlivosti určitých vůní: parfému, výfukových plynů, čisticích prostředků, nových výrobků či čerstvě natřených předmětů

  • objevují se poruchy pozornosti, impulzivita, hyperaktivita

  • objevuje se více různorodých symptomů a potíží současně bez možnosti najít uspokojivou odpověď na jejich příčinu ve formě diagnózy somatické choroby či chronického psychologického stresu

 

Záludnosti potravinové alergie

V časech, kdy naše babičky byly ještě dětmi, se o potravinové alergii nevědělo téměř nic. Nebyl pro to důvod. Potravinová alergie se totiž, jak již víte, může projevovat řadou potíží, které s běžnou alergií nemají mnoho společného. Mnoho lidí, u kterých byla diagnostikována potravinová alergie, trpí celou řadou jiných symptomů: únavou, bolestmi hlavy, bolestmi v zádech, depresí, úzkostnými stavy, žaludečními potížemi... Novější údaje o významu potravinové alergie pro vznik nemocí svědčí o tom, že tato alergie je zřejmě mnohem rozšířenější, než se předpokládalo.

 

Existuje vyšetření?

Řada odborníků je přesvědčena, že potraviny ovlivňují průběh celé řady onemocnění, aniž by na ně bylo prokázána alergická reakce v klasickém slova smyslu. Alergie je pouze pověstným vrcholkem ledovce složitého problému vlivu výživy a stavu střeva na zdraví člověka. U dětí je častým projevem poruchy těchto vztahů právě hyperaktivita. Klasická vědecká medicína na otázku, proč tomu tak je, zatím odpověď nezná.

Reakci na ten či onen alergen lze těžko rozpoznat, protože se projevuje po 48 a více hodinách. Detoxikační metoda podle MUDr. Jonáše, v jejímž základě stojí práce s EAV vyšetřením, dokáže upřesnit, o jaký alergen se jedná. Vyšetřením je možné vytipovat i jedované látky, se kterými se pacient nejvíce setkává, ať už je to olovo, rtuť či jiné chemikálie nebo toxické látky používané např. v domácnosti.

 

 

ČISTÁ STŘEVA - ZÁKLAD ZDRAVÍ

Ve čtyřicátých a padesátých letech započala éra antibiotik a lékaři i pacienti byli plní euforie. Aby ne. Vždyť již za nedlouhou dobu měly být tímto zázrakem vyhlazeny ze světa téměř všechny choroby! Antibiotikům skutečně vděčíme za tisíce zachráněných životů. Pokud se však jedná o méně závažná onemocnění, velmi často přinášejí tato léčiva více škody než užitku. Proč je tomu tak?

Uvnitř našeho střeva fungují podobné zákonitosti jako v ekosystémech naší planety. Svět mikroorganismů je stejně složitý jako např. tropický deštný prales. Každý organismus má v přírodě své místo a je spojen s ostatními uzavřeným koloběhem, který znázorňuje potravní řetězec. Všežravci hubí živočichy a pasou se na trávě, viry zase napadají a likvidují bakterie a „pasou se“ na plísních.

Zemědělci používají na ochranu kulturních plodin před hmyzem a jinými škůdci agresivní chemické látky – pesticidy. Následkem však bývá také hynutí některých dalších živočichů. Obdobně při použití širokospektrých antibiotik jsou nevybíravým plošným útokem zasaženy i potřebné a prospěšné mikroorganismy, jež jsou pro řadu našich důležitých životních funkcí naprosto nezbytné. Takto je porušována křehká rovnováha uvnitř organismu a jedním z nejzávažnějších projevů jsou stavy střevní dysbiózy. Vznikají tehdy, když jsou vyhubeny určité druhy mikroorganismů, následkem čehož se začnou nekontrolovatelně množit jejich přirození nepřátelé – tzv. oportunní mikroorganismy. Ty jsou v našem organismu přítomny prakticky vždy, aniž by vyvolávaly onemocnění. Při porušené symbióze (dysbióze) našeho vnitřního světa však začínají být opravdu nebezpečné. Jsou to především plísně a prvoci. Někdy dochází také k nebezpečnému přemnožení choroboplodných organismů, např. streptokoků.

 

Co všechno ničí střeva?

Neracionální užívání antibiotik není jedinou příčinou střevní dysbiózy. Dalšími příčinami této poruchy mohou být ionizační záření, užívání kortikoidů, hormonálních prostředků, cytostatik, nezdravá strava s velkým podílem umělých agresivních přísad, těžké kovy a samozřejmě dlouhodobý stres.

V průběhu dysbiózy dochází k zánětu střevní sliznice a masivní tvorbě endotoxinů, které značně zatěžují játra. Poškozená střevní stěna přestává plnit svoji bariérovou funkci, což má za následek mimo jiné zvýšené vstřebávání alergenů a jiných cizorodých látek v potravě. Ty se pak roznášejí krví a mohou působit i na velmi vzdálených místech organismu, např. v mozku. Tak střevní dysbióza podporuje a udržuje neustálé chronické dráždění mozkových struktur dítěte alergeny, což může mít za následek poruchy pozornosti a projevy hyperaktivity.

 

Střeva imunitní reakce

Střevní sliznice hraje důležitou roli v systému obranyschopnosti celého organismu. V tenkém střevě jsou umístěny tzv. Peyerovy pláty (mízní tkáň). Právě tady dochází k první specifické odpovědi organismu na antigeny (látky, které imunitní systém rozpoznává jako tělu cizí a nějakým způsobem na ně reaguje). Ty se nejčastěji dostávají do těla společně s potravou. Setkání s antigenem vede ke zvýšení lymfocytů typu B, k tvorbě lymfoblastů a k následující specifické protilátkové reakci – vzniká výroba protilátek, konkrétně imunoglobulinů A. Ty neutralizují škodlivé působení antigenů a vytvářejí jakýsi ochranný „nátěr“ na střevní stěně. Tato imunologická obranná reakce s výrobou protilátek se odehrává na povrchu střevní sliznice prakticky neustále. Pokud je vše v pořádku, nedochází ke vzniku intolerance (tedy nesnášenlivosti) organismu vůči potravinovým alergenům. Neporušená imunitní regulace udržuje probíhající imunitní reakce v normě.

 

Potravinová intolerance

Poškození střevní sliznice vlivem dysbakteriózy má však za následek porušení celého tohoto procesu. Makromolekuly potravinových antigenů mají šanci proniknout do mízního a později i do krevního systému. Jedná se především o potravinové přísady a významné cizorodé proteinové alergeny, které jsou obsaženy v mléku a vejcích.

Zesiluje se příliv imunitních buněk a jiných biologicky aktivních látek a dochází rovněž k zesílení patologických reakcí, při nichž se uvolňují nebo aktivují biologicky velmi účinné a agresivní látky. Tyto látky pak vyvolávají chorobnou odezvu, často i na velmi vzdálených místech, například v mozku.

V takových případech se mohou objevit, a čím dál více se také objevují, příznaky hyperaktivity, ale celé řady dalších onemocnění s rozhodující alergickou složkou: migrény, astmatu, senné rýmy, kožních alergických projevů, ulcerózní kolitidy a jiných forem přecitlivělosti. Důvod je prostý. Změněná imunologická reaktivita poškozené sliznice umožňuje snadnější průnik bakterií, virů, hub, prvoků, parazitů nebo i neživých alergenů potravy se všemi neblahými následky.

 

 

DĚTEM ŠKODÍ NEDOSTATEK MINERÁLŮ, STRES I TELEVIZE

Je známo, že zvýšenou potřebu minerálů, a tedy i zvýšené riziko minerálového deficitu mají především těhotné ženy, děti a dospívající. Bohužel i v současné době můžeme konstatovat, že značná část Čechů trpí tímto deficitem, aniž by patřila k nějaké rizikové skupině. Dalo by se říci, že dlouhodobý pobyt na našem území, chudém na celou řadu chemických elementů, je v tomto smyslu rizikovým faktorem. Pokud se ovšem tomu nezačneme bránit. Jak? odpověď je stále stejná a je málem synonymem zdraví – vhodnou stravou.

Průmyslová výroba koncentrovaných, energeticky bohatých potravin s vysokým obsahem cukrů a živočišných tuků, intenzivní zemědělská produkce ochuzující půdní zdroje... To všechno vede k tomu, že naše potraviny jsou ošizeny o velice cenné látky, nezbytné pro zdravou výživu. Nárůst některých civilizačních chorob je možno odvodit právě od nedostatku takových látek ve stravě. Například některé kožní choroby vznikají z nedostatku zinku, cukrovka zaznamenává nárůst z důvodu nedostatku chrómu, deprese pramení z nedostatku hořčíku, vznik hypertenze podpoří fakt, že konzumujeme příliš mnoho sodíku a žádný draslík, arterioskleróza a rakovina se stále častěji dává do souvislosti s nízkým příjmem manganu a selenu a následně sníženou imunitou... Rovněž projevy hyperaktivity u dítěte vyžadují pečlivou analýzu dětského jídelníčku s cílem vyloučit případný minerálový deficit, nebo naopak zátěž.

 

Dítě potřebuje lásku

Celá řada autorů považuje stres (nesplnění potřeb dítěte) za významnou příčinu hyperaktivity. Jedním z nejdůležitějších stresů dětského období je přerušení nebo uvolnění vazby na klíčovou osobu – matku nebo na osobu, která ji nahrazuje. Vnitřní oporu a stabilitu může dítě získat jen tím, že zakouší oporu a bezpečí zvnějšku. Osoba, která o kojence mateřsky pečuje, mu poskytuje pocit bezpečí. Kojenec se učí důvěřovat této osobě a později i sám sobě, učí se komunikačním schopnostem. Láska rodičů, pocit bezpečí, lásky a přijímání v dětství je základem sebevědomí a schopnosti přijímat a opětovat lásku v dospělosti.

Z tohoto hlediska je alarmující výrazný úbytek společně tráveného času v českých rodinách. Děti se již v předškolním věku učí pracovat s počítačem, ale nelze zapomínat, že emocionální zrání může probíhat jen v kontaktu s jinými lidmi, především s těmi nejbližšími. Proto je tak důležitý citový kontakt s dítětem, laskavost a empatie. Empatie spočívá v tom, že se rodiče snaží chápat dítě, spolucítit, spoluprožívat jeho radost nebo smutek. Tím, že matka reaguje mimicky a komentuje emoce dítěte, učí ho orientaci v jeho vlastních citech. Dítě se učí tomu, že každý citový problém lze pojmenovat a vysvětlit – pak k jeho řešení a překonání krize zbývá jen krůček.

Pokud dítěti z jakýchkoliv důvodů chybí pocit bezpečí a láskyplný vztah, prožívá to jako trauma (tzv. emoční deprivace). Následky tohoto traumatu vedou k poruchám socializace a mohou se projevovat neklidem, agresivitou, poruchami chování. Jinými slovy – emocionální klima rodiny má výrazný vliv na chování a vývoj dítěte. Pokud rodiče spoluprožívají s dětmi důležité životní události, pomáhají jim překonat úskalí a nezdary, zajímají se o aktivity svých dětí, pak je větší šance zdárně vychovávat dítě s poruchami pozornosti.

 

Mnoho televize škodí

Televizní násilí přímo modeluje agresivitu názornými příklady a může vést k nápodobě a přijetí násilí jako způsobu řešení problémů ve vlastním životě. Děti, které jsou častými televizními diváky, bývají samy agresivnější a častěji trpí poruchami chování. Pokud je dítě hyperaktivní a problémové, je daleko méně odolné vůči vlivu televize a velmi snadno přejímá stereotypy bezohledného, dravého a agresivního chování. Daleko větší problém představuje televize pro předškolní děti s hyperaktivitou, u kterých je ještě hranice mezi realitou a fikcí rozpitá. Několikahodinové televizní „maratóny“ podporují těkající, nedostatečně koncentrovaný stav pozornosti s relativně pokleslým uvědomováním si vnějšího světa. Toto vede ke zhoršení vývoje pozornosti jakožto aktivní selekci určitých významových podnětů. Trpí především selektivita a intenzita pozornosti.

Psychologové radí rodičům, aby nedovolili dětem dívat se na televizi déle než jednu – dvě hodiny denně a aby jim v tom sami byli správným příkladem. Po pořadech, které velice realisticky předvádějí násilnosti nebo sexuální vztahy – obojí bez odhalování skutečných důsledků a dopadů – by měli rodiče o těchto věcech s dětmi diskutovat. Nelze zapomínat ani na to, že rozsáhlá a bezohledná reklama na vysoce kalorické sladkosti a jiné pochoutky přispívá k tomu, že si děti přinášejí do života nezdravý styl výživy.

Existuje celá řada jiných vnějších faktorů, které mohou vyvolávat hyperaktivitu a poruchy chování u dítěte. Jestliže dítě užívá určité léky (např. proti astmatu nebo epilepsii) či trpí jinou chorobou (poruchami zraku, sluchu, štítné žlázy atd.) nebo má emoční problémy, může se chovat jako dítě s poruchou pozornosti a hyperaktivitou, nejedná se však většinou o trvalý stav.

 

Zdroj: Dostupné z: www.bambiklub.cz. Čerpáno z knihy MUDr. Josefa Jonáše, MUDr. Džamily Stehlíkové - Hyperaktivní dítě - přírodní léčení.