Hyperaktivní dítě (část 8. - relaxační hudba, omezení stresu, kineziologie, barvy)

09.01.2013 21:20

RELAXAČNÍ HUDBA JAKO LÉK NA HYPERAKTIVITU

Za každým našim slovním projevem či tělesnou aktivitou (mozkové vlny na EEG, tep, dýchání, spánek) je skrytý rytmus, určitá neopakovatelná melodie. Člověk nejenom vytváří vlastní rytmy, ale také odpovídá, rezonuje s rytmy vnějšího světa. Zvuk a hudba dokážou hluboce ovlivnit člověka v rovině fyziologické, psychologické, emocionální a duchovní. Dnes hudba stále častěji slouží zdraví, vznikl už i speciální lékařský obor muzikoterapie, a to propojením neuropsychologie, pedagogiky, foniatrie, sociologie, muzikologie, neurofyziologie a fyziky.

 

Že hudba má léčebné účinky, bylo známo již ve starověku. Léčba hudbou je v Číně využívaná již několik tisíc let. Vychází z nauky o pěti prvcích a pěti základních tónech, které tvoří základ našeho bytí. Platón se domníval, že bez zpěvu ztrácejí léčebné postupy účinnost. V bibli je popsán příběh, jak mladý David, král Izraele, vyléčil Saula hrou na harfu.

Hudební metaforou objasnil spisovatel s lékařským titulem Friedrich Schiller psychosomatické vzájemné působení. Duše a tělo se podle něho podobají stejně laděným strunným nástrojům, které stojí vedle sebe. „Když se rozezní jedna struna a vydá základní tón, rozezní se na tom druhém samovolně tytéž struny... Člověk není tělo a duše, člověk je nejvnitřnější směs těchto dvou substancí.“

 

Na zpracování zvuků a hudby se podílí celé tělo. Experimentální studie dokázaly, že výška, pravidelnost a rytmus hudebních a jiných zvuků ovlivňuje činnost mozku a aktivitu jiných regulačních systémů (především imunitního a endokrinního). Představme si hudební skladbu jako posloupnost mechanických kmitů v rozpětí frekvencí od 10 do 20 000 hertzů. Pro některé procesy v lidském organismu, například pro fermentační reakce nebo aktivitu neurotransmiterů, jsou příznačné stejné nebo blízké kmitočtové charakteristiky. Muzikoterapeuti proto předpokládají, že určité tóny působí přímo na ty či ony biochemické, fyziologické a psychické procesy a akustické pole hudby ovlivňuje vlastní akustické pole organismu, což vede k rezonanci v rámci určitých tělových struktur. Proto jsou doporučovány speciální nahrávky pro jednotlivá onemocnění.

 

Praktické léčivé postupy se liší podle charakteru onemocnění. Nejrozšířenější způsob léčby je založen na reakci na léčivou skladbu – prostřednictvím poslechu, meditace, relaxace, vizualizace, zpěvu, cvičení nebo tance. Druhý přístup je mnohem náročnější a vyžaduje, aby se pacient naučil sám provozovat a improvizovat hudbu.

 

Podle výsledků výzkumů rozechvívají hluboké tóny především spodní část těla a uklidňují, tóny vysoké stoupají ze srdce k hlavě a naopak vyvolávají vzrušení. (Proto také Bach pomáhá při stresu a úzkosti a Čajkovskij „léčí“ depresi.) O gregoriánském chorálu je známo, že má léčivé účinky na hyperaktivní děti s poruchou pozornosti. Dobré účinky na hyperaktivitu má rovněž meditační a relaxační hudba. Pravidelná relaxace a poslech speciální hudby uvolňuje psychické napětí, zlepšuje schopnost koncentrace pozornosti, rozvíjí tvůrčí myšlení a zvyšuje celkovou výkonnost dítěte. Vhodná hudba se slovním doprovodem přivádí do stavu vyrovnanosti a harmonie, potlačuje neklid, pomáhá při problémech s usínáním.

 

 

Jak omezit dětský stres

V průběhu 20. století prodělal rodinný život obrovské změny. Především je to přechod od třígenerační rodiny k rodině nukleární a snížení počtu dětí. Současná městská rodina má v průměru jedno až dvě děti.

Za druhé se změnila struktura rodiny, zvýšila se autorita matky. Metody výchovy v současných rodinách jsou méně autoritativní.

 

Jednou z nejdůležitějších společných příčin těchto jevů je změna základních společenských hodnotových orientací, v jejichž centru se nyní místo rodiny jako celku nachází jedinec, individuum. Každý člen rodiny je neopakovatelnou, jedinečnou, unikátní osobností, která může být užitečná pro svoji rodinu i pro celou společnost. Nehledě na mnoho společných rysů má každý rodinný příslušník svoji vlastní, odlišnou povahu, své unikátní osobnostní rysy, své vlastní záliby, koníčky, životní cíle.

 

Každý člen rodiny, včetně dětí, má své místo ve struktuře rodinných vztahů, svá práva a povinnosti. Čím je dítě starší, tím větší je rozsah jeho práv, povinností a odpovědností, které přebírá. S růstem dítěte se mění i struktura rodinných vztahů, což může vyvolávat dočasné potíže, zejména v období dospívání, kdy se dospívající postupně „odpoutává“ od rodiny a získává větší nezávislost.

Každé dítě je členem rodiny, skupiny přátel a známých, školního kolektivu. To znamená, že je velmi důležité nejenom dát najevo své vlastní city a přání, ale také naučit se být vnímavým a citlivým vůči jiným lidem, umět poslouchat, snažit se pochopit jejich city, případně jim pomoci.

 

Příčinou špatné komunikace v rodině nebo s přáteli je nejčastěji nezájem a nepozornost vůči projevům citů ostatních lidí, neschopnost nebo neochota jim naslouchat, orientace jenom na sebe sama bez ohledu na city a přání jiných lidí (například agresivní způsob vyjadřování svých negativních citů – křik, zvyšování hlasu). K dobré komunikaci nevede ani obviňování ostatních nebo negativní neverbální projevy (zamračenost, projevy hněvu). Častými důsledky špatné komunikace jsou pak konflikty v okolí, pocity podrážděnosti, výbušnost a zlost.

Hovořte se svým dítětem, naslouchejte mu, respektujte jeho osobnost, neklaďte na něj neúměrné požadavky. Důraz na tvrdou soutěživost a vysoké výkony zvyšuje úzkost dítěte a snižuje jeho ochotu pomáhat a laskavost, tedy svým způsobem podporuje bezohlednost vůči tomu druhému.

 

Zejména předškolní děti mají být za splnění úkolů nebo získání nových dovedností chváleny. Rodiče musí dávat najevo, že přijímají a uznávají své dítě bezvýhradně a za všech okolností, že nehledě na jeho neukázněné chování či problémy ho mají rádi. Bylo prokázáno, že přísné, bezcitné tělesné tresty zvyšují dětskou agresivitu. Aby dospělý lépe chápal svět dítěte, někdy stačí zavzpomínat si na vlastní dětství...

 

Rozvrh pro hyperaktivní děti

Hyperaktivní děti nemají rády změnu a nedokážou snadno a rychle přecházet od jedné činnosti ke druhé. Proto potřebují pravidelný rozvrh, který jim dodává pocit bezpečí a řádu. Součástí každého dne by měla být zájmová činnost a zábava, kterou lze rovněž využívat jako odměnu. Rodiče by se měli dítěti pravidelně věnovat.

Vaše pravidla a požadavky vůči dítěti mají být velmi jasné a přesné – v kolik hodin chodí spát, kdy musí uklízet pokoj, kam může jezdit na kole. Dbejte na důsledné dodržování těchto pravidel, i za cenu neustálého opakování.

 

Každé dítě by mělo mít svůj vlastní pokoj nebo dětský koutek, který je jen jeho a kam se může uchýlit. Dětský pokoj by měl svým vybavením podněcovat dítě ke smysluplné činnosti a k vlastním aktivitám.

Domov je psychickým útočištěm, kde hledá civilizací štvaný člověk uvolnění a ztracený mír v duši. Celková atmosféra obydlí vyjadřuje majitelovu osobnost, jeho přání a představy o světě. Bohužel, často ani návrat k domácímu krbu a celý způsob bydlení nezahojí každodenní stresy a mrzutosti. Mnoho domácností zatěžuje děti přemírou věcí a podnětů, například hlukem. Vysavač, rádio, televize, hudba ve vedlejším pokoji, poněkud hlučnější rozpravy u sousedů nebo na chodbě, hluk z ulice se mohou stát pověstným „posledním hřebíčkem“ v návalu nejrůznějších stresorů.

 

Dítě, které si potřebuje doma odpočinout od podnětového chaosu mimo domov, se vystavuje v domácím prostředí další změti neuspořádaných a často škodlivých vjemů. Většina dětí je soustavně přetěžována nejenom hlukem, ale také informacemi. Stačí nechat běžet televizi či rádio v průběhu celého dne. Kupodivu schopnost vnímat nové podněty se nezvýší, ale poklesne, protože energie velkého množství podnětů je rozdrobena, dítě nevnímá a nezaměřuje pozornost na takovou informaci, která může být důležitá.

 

Důsledkem takového celodenního psychologického znečištění mohou být především poruchy pozornosti, projevy hyperaktivity, bolesti hlavy, poruchy spánku, únava a paradoxně pocit nudy a prázdnoty. Tento pocit má parametry bludného kruhu – pocit nudy a nespokojenosti nutí vyhledávat další přetěžující, v podstatě zbytečné podněty a někdy obsahuje i prvky závislosti na „přesyceném prostředí“. A tak se dítě snaží utéct do přeplněných ulic a obchodů nebo do videopůjčoven, ačkoliv má doma několik desítek televizních kanálů.

 

Pocit bezpečného zázemí

Tento problém je ožehavější, než by se mohlo zdát na první pohled. Závislost na přesyceném prostředí totiž daleko častěji ohrožuje děti a dospívající. Například závislost na hracích automatech vzniká tehdy, když se běžný život zdá být fádní, neuspokojivý, bez prvků vzrušení a napětí. Rodiče by se měli zamyslet nad tím, jestli doma vytvořili pro své ratolesti hodnotné a smysluplné prostředí, prostor pro rozvíjení tvořivých nápadů a hravosti dítěte, což je pro toto věkové období zcela normální a žádoucí. Má vaše dítě vlastní knihovničku? Nebo možnost vylepovat si plakáty svých idolů? Zamysleli jste se nad tím, že i do paneláku lze pořídit ribstol?

 

Dospělí a starší lidé ve většině případů potřebují domácnost, která je „oázou“ klidu, pohody, uvolnění a odpočinku. Zvláště ve městech bývá tato potřeba velmi silná. Naopak děti a dospívající potřebují aktivizující prostředí vhodné pro hru a tvořivé činnosti, otevřené návštěvám, přístupné změnám podle okamžitých potřeb, poskytující pocit větší osobní svobody, samostatnosti a improvizace. Potřeby každého jedince při zařízení bytu a chodu domácnosti by se měly respektovat.

 

 

KINEZIOLOGIE JAKO METODA K USMĚRNĚNÍ HYPERAKTIVITY

Všechny procesy a funkce v organismu spolu souvisejí, vzájemně se ovlivňují a regulují. Dnes spolehlivě víme, že mezi vnitřními orgány, svaly, šlachami a pokožkou existuje vzájemný funkční vztah. Tento vztah využívají nejenom akupunktura a akupresura, ale i řada dalších netradičních manipulativních léčebných postupů. Jedním z nich je kineziologie.

Metody kineziologie zavedl do praxe v 60. letech americký chiropraktik dr. George Goodheart. Podle zásad kineziologie má každá skupina svalů vztah k jednomu z meridiánů akupunktury. Každá disharmonie, především nemoc, porušuje harmonickou rovnováhu tělesných sil a projevuje se oslabením nebo jinou dysfunkcí určitých svalů a šlach projevovat ve funkcích vnitřních orgánů. Kineziologie stejně jako akupunktura vychází z názoru, že je-li možno obnovit rovnováhu proudu energie, je možné odstranit mnoho chorobných procesů.

 

Kineziologie využívá zvláštní techniku zkoušení svalstva k určení stavu a reakce šlach a svalů jako diagnostiku různorodých vnitřních poruch, včetně alergie, zažívacích potíží, psychosomatických poruch, problémů stresového původu, bolestivých stavů. Například testování velkých svalů lze použít k ověření reakce těla na různé potraviny. Pokud je pacient na tento druh jídla alergický, dochází k oslabení indikátorového svalu prakticky okamžitě po sežvýkání sousta. V oblasti svalů se rovněž projevují depresivní a úzkostné stavy, hyperaktivita, strach, únava a agrese. Během vyšetření určuje kineziolog „umístění“ problému dle topografického modelu – ve vědomí, podvědomí nebo v těle.

 

Diagnostický a pracovním nástrojem kineziologa jsou jeho ruce. Pomocí dotyku nebo tlaku na příslušných místech obnovuje terapeut svalovou rovnováhu s cílem obnovení rovnováhy celého organismu. Kineziologie by měla být vhodně kombinována s dalšími metodami klasického a přírodního léčení.

Léčba poruch pozornosti a hyperaktivity kineziologickou metodou vychází z teorie o tom, že určitých pohyby a tělesnou aktivitou je možné podnítit k lepší a harmoničtější spolupráci různé oblasti mozku. Podstatou poruch pozornosti z tohoto hlediska je slabé využití integračních mechanismů, které umožňují plnou realizaci duševního a intelektového potenciálu dítěte.

 

Propojení funkcí obou hemisfér mozku

Cílem kineziologického nácviku je propojení funkcí pravé a levé mozkové poloviny (hemisfér) a podpora jejich vzájemné koordinace, a to pomocí pohybů „střední čáry“. Vzhledem k tomu, že pohyby pravé poloviny těla aktivují levou polovinu mozku a obráceně, při cvičení se pohybuje zároveň například levá a pravá končetina.

Vyškolený terapeut vám může ukázat některé kineziologické techniky, které lze bezpečně provádět doma. Nejlepším způsobem, jak si můžete pomoci sami, je absolvování speciálního kurzu. Dále uvádíme několik základních cviků edukativní (vzdělávací) kineziologie, která podporuje harmonické propojení různých oblastí mozku. Cviky by měly být prováděny vždy ráno před školní výukou. Tím se vytvářejí lepší předpokladdy pro soustředění pozornosti a pro výkonnost v průběhu výuky.

  1. Poskoky na pravé noze se kombinují s upažováním a připažováním levé ruky a obráceně.

  2. Nechte dítě volně pochodovat a ke každému kroku protilehlou rukou mávnout vpřed – pravá noha a levá ruka, levá noha a pravá ruka.

  3. Nakreslete vy a pak vaše dítě ležatou osmičku. Začněte pohyb vždy dole a veďte ho zprava doleva.

  4. Obě ruce zároveň kreslí zrcadlově uvolněnými tahy ve vzduchu ležící osmičku.

  5. Při poskocích se střídavě dotýká levá ruka pravého kolena a obráceně.

  6. V sedu na židli položí levé chodidlo na podlahu, pak přeloží pravou nohu na levé koleno. Nyní dosáhne levou rukou na pravou nohu a položí pravou ruku do klenby mezi patou a chodidlem. Jazyk leží za horními řezáky. Po dvou minutách můžete pravé a levé končetiny vystřídat.

 

 

LÉČENÍ BARVAMI A HYPERAKTIVITA

Barevné vidění je skutečně vzácným darem, vždyť barvy nesmírně obohacují vnímání světa. Barvové vjemy vyvolávají četné psychické a tělesné reakce. Barvy působí nezávisle na vědomí přímo na vegetativní nervový systém. Výzkumy ukázaly, že modré a červené světlo vyvolává změny v sympatických a parasympatických oddílech autonomního nervového systému.

Jestliže člověk chvíli hledí na červenou barvu, zrychlí se mu dech a tep, stoupne krevní tlak. Tmavá modř tyto tři ukazatele snižuje. Barvy a sezónní změny světelných cyklů mají prokazatelný vliv na nervovou soustavu a psychickou reaktivitu dítěte. Některé barvy mohou ovlivnit i vnímání teploty. Barvy dokonce ovlivňují vnímání času a paměť.

 

Barvy byly používány k léčbě už ve starém Řecku a Egyptě. Egyptští lékaři předepisovali svým pacientům konkrétní barvy oblečení. Proslulý Avicenna spojoval určité barvy s typy temperamentu.

Současná léčba barvami má mnoho podob. Chromoterapeuti různých škol a směrů používají různobarevné filtry, žárovky, látky, sklenice, dokonce pytlíky se solí, ozářené barvami. Někteří léčitelé používají speciální stínítko k pozorování lidské aury a tak zjišťují, jaká barva tělu chybí.

 

Každá barva vyvolává a symbolizuje určitou náladu

Konkrétní barvy vyvolávají určité pocity a symbolizují naši náladu. Každý jedinec upřednostňuje nějakou barvu a jinou zase bytostně nesnáší.

Psychofyziologická teorie barev hledá a vysvětluje souvislosti mezi volbou barvy a osobnostními a emočními vlastnostmi. V roce 1949 vyvinul dr. Lüscher test barev. Vychází z předpokladu, že přijetí či odmítnutí určité barvy ukazuje na momentální psychický stav, na zaměřenost osobnosti, způsoby chování k lidem i k sobě samému a na psychosomatická onemocnění. Stačí, aby lékař pacientovi test barev předložil a zeptal se ho: „Která barva se vám líbí a která vám připadá nesympatická?“

Pokud vaše dítě nemá možnost absolvovat Lüscherův test barev, poradí vám intuice. Cítíte-li, že ho určité barvy přitahují nebo mu chybí, oblékejte dítě do nich, obklopujte ho předměty správné barvy. Naopak barva, kterou dítě nesnáší, by neměla dominovat všude tam, kde déle pobývá.

Zářivě bílá, světležlutá a oranžovožlutá jsou nejvhodnější pro hyperaktivní děti. Při nervozitě a vznětlivosti lze doporučit jasné pastelové barvy. Při výrazné hyperaktivitě se dobře osvědčila ultramarínová a barva indigo. Léčit mohou i barvy zdí, tapet a nábytku.

 

Červená

Každý barvový vjem musíme chápat z dvojího hlediska: buď jako „libost“ a přijetí, nebo jako „nelibost“ a odmítnutí. Červená jako přijetí je síla, sebedůvěra, radost z prožívání a láska, jako nelibost je zloba, hněv, předráždění, nebezpečí, násilí.

Výzkumy W. Eggerta ukázaly, že lidé, kteří preferují v testu barev červenou (aktivita) a modrozelenou (vypětí vůle), mají vnitřní konfliktní a stresový postoj.

Červená barva zvyšuje snížený krevní tlak, posiluje funkci nadledvin a svalový tonus, používá se při léčbě obezity.

Červené světlo má vzrušující vlastnosti. V prostředí hyperaktivních dětí by se červená měla „dávkovat“ velmi opatrně a s mírou.

 

Modrá

Modrá barva chladí, uklidňuje mysl, relaxuje. Je barvou spokojenosti a vyrovnanosti. Modrá je nejsilnější léčivou barvou při hyperaktivitě, pomáhá při impulzivitě, úzkosti, nespavosti, bolestech hlavy. Modrá je hluboká a mystická, je barvou nekonečna. Ve světlejších odstínech opticky zvětšuje prostor. Ve spojení s vůní yzopu či levandule snižuje krevní tlak. Ve spojení s vůní cypřišku, benzoinu či blahovičníku uvolňuje dýchací cesty.

Chladicí namodralé světlo nebo modrý odstín bílé navozuje pocit čistoty, proto chromoterapeuti považují modrou barvu za „čisticí“ prostředek.

 

Zelená

Zelená nebo spíše žlutozelená je barvou naděje. Jedná se o statickou barvu, která symbolicky odpovídá pevnosti, stabilitě, setrvačnosti, někdy až přízemnosti. Je to barva harmonie a přírody, která slaďuje všechny barvy. Zelená pozitivně ovlivňuje dýchací systém a oblast srdce. Podporuje látkovou výměnu ve smyslu doplňování a ukládání energetických zásob.

Psychologové tvrdí, že zelená zvyšuje koncentraci pozornosti a podporuje logické myšlení, proto je velmi vhodná do pokojíčku hyperaktivního dítěte. Pozor, tmavší zelený odstín může působit depresivně, proto preferujte posun do žluté. Jedná se o nejdůležitější barvu pro děti podrážděné, úzkostlivé a nervózní, protože uklidňuje a uvolňuje.

 

Žluté

Žlutá se nejvíce blíží jasnému bílému světlu a je spojována s barvou slunce. Působí hřejivě, zářivě, povzbudivě, antidepresivně. Podívejte si skrze žluté brýle na bezbarvou zimní krajinu a nálada se zjasní. Žlutá symbolizuje svobodu, aktivitu, rozvoj, pohyb, touhu po změnách. Je to barva čistoty a osvícení, proto si také buddhistčtí mniši oblékají oranžovožlutou.

Žlutá působí povzbudivě na žlázy s vnitřní sekrecí a na imunitní systém. Doporučuje se při projevech hypoaktivity, depresi, únavě, nechutenství. Ještě větší tonizační účinek na hypoaktivní děti s poruchou pozornosti má oranžová.

 

Zdroj: Dostupné z: www.bambiklub.cz, čerpáno z knihy MUDr. Josefa Jonáše, MUDr. Džamily Stehlíkové - Hyperaktivní dítě - přírodní léčení.