Joalis Lymfatex

27.08.2013 16:21

Lymfatex je preparát, který má velice komplexní úkol – detoxikovat lymfatický systém. Z mého hlediska jde o nejzajímavější a možná i nejprospěšnější preparát z celého systému detoxikační medicíny.

Lymfatický systém je složitý; skládá se z lymfatických cév a lymfatických uzlin, dále ze sleziny, mandlí a nodi lymphatici aggregati (nakupení lymfatické tkáně na konci tenkého střeva). Lymfatický systém se slévá z nejjemnějších cévek dotýkajících se každé buňky našeho těla kromě buněk nervového systému. Postupně se cévy stromovitě slévají až do velikého kmene, který se vlévá do horní duté žíly – tím se celý obsah lymfatického systému dostává do žilní krve. Cévy lymfy jsou přerušovány lymfatickými uzlinami. Jsou ji desítky či spíše stovky. Jsou rozděleny podle oblastí, které obsluhují. Je to oblast hlavy a krku, horních končetin, hrudníku, břicha, pánve a dolních končetin.

 

Lymfatický systém má celou řadu funkcí. Důležité jsou především lymfocyty pohybující se v tekutině s mléčným zabarvením (chylózní tekutina). Jde o buňky imunitního systému s fagocytárními schopnostmi, které pohlcují nežádoucí cizorodé částice. V chylózní tekutině proudí živiny k buňce, ale také se z mezibuněčného prostoru (mezenchymu) dostávají do lymfatického systému metabolity a jiné buněčné produkty včetně toxinů. Uzliny jsou speciální filtrační zařízení, kudy se po složitých cestách musí pohybovat lymfa a kde dochází k likvidaci mikroorganismů a ke shromažďování jiných cizorodých látek.

 

Lymfatický systém často kopíruje krevní cévní systém, a má také podobnou strukturu. Nemá sice svoji svalovou vrstvu jako tepny krevního systému, ale stavbu stěny má podobnou žilnímu systému, s nímž je také mnoha spojkami propojen. Lymfa se tedy pohybuje jen na základě gravitace a svalových kontrakcí, které ji svým svíravým pohybem pohánějí. Kritickým místem v lymfatickém systému jsou především lymfatické uzliny – může v nich docházet k mnohým změnám a velmi často se stávají sídlem mikrobiálních ložisek.

 

Z lymfatického systému se toxiny z mikrobiálních ložisek dostávají do celého organismu a působí na locus minoris resistentiae, tedy na místa disponovaná a citlivá. Tato místa bývají buď slabinou genetickou nebo slabinou vznikající např. úrazem, operací, ozářením a jinými životními příhodami. V lymfatickém systému tak můžeme nalézt jakákoli mikrobiální ložiska: virová, plísňová, chlamydiová, boreliová, streptokoková, ale i parazitární a mnohá další. Toxiny z mikrobiálních ložisek škodí nejen celkově, ale i lokálně, a to především systému, v němž jsou umístěna. Jestliže jsou ložiska vytvořena v uzlinách kolem žaludku, kterých je několik desítek, bude toxiny poškozován žaludek. Jestliže budou ložiska vytvořena kolem dýchacích cest, budou samozřejmě poškozovány sliznice tohoto systému atd. U malých dětí, které se již s poškozeným lymfatickým systémem rodí, bývá často poškozena kůže, neboť chod jejich detoxikace je specifický a probíhá z velké části právě přes kůži.

 

Tvorbu mikrobiálních ložisek v lymfatickém systému podporují různé hlenotvorné potraviny, které zvláště při větším množství není lymfatický systém schopen zvládat. Nakupení lymfatického systému je v tlustém střevě, a tak velice záleží na tom, co se z tlustého střeva vstřebává a jak s tím organismus může nakládat. Hlavní potraviny zahleňují lymfatický systém jsou: gluten a jeho metabolity, mucin, kasein a některé oleje. Gluten a mléčné součásti nebudou asi pro nikoho velkým překvapením, ale pravděpodobně málokdo tuší, že v organismu nejsou dobře zpracovávány také různé oleje, jako např. sójový, slunečnicový či olej z klíčku. Především pak olej řepkový je jedním z hlavních „ucpavatelů“ lymfatického systému. Tato vlastnost nebyla prokázána u oleje olivového ani u některých speciálních olejů, jako je např. olej z dýňových jader, rýže a některých dalších rostlin.

Každého při čtení těchto řádek napadne, že naprostá většina lidstva musí logiky mít tento systém zanesený, protože oleje a ztužené tuky se požívají naprosto nekontrolovaně. V našem jídelníčku se objevuje celá řada potravin, kde oleje a ztužené tuky hrají roli náhražek – tedy levnější druhy čokolády, náhražky sýrů a stovky jiných potravin.

Ztužené tuky jsou pro lymfatický systém zvláště nebezpečné, neboť jde o mrtvou hmotu, která se v přírodě nerozkládá. To si můžete jednoduše vyzkoušet, když otevřete ztužený tuk a položíte ho někde v garáži na zem. Můžete si být jisti, že ho tam najdete ve stejné podobě za několik let. Nevšimnou si ho ani hlodavci a brouci.

 

Vzhledem ke komplikovanosti lymfatického systému není jeho očista vůbec jednoduchá, a tak se už nejméně deset let pracuje na optimální konstrukci preparátu Lymfatex. Tento preparát musí umět rozpouštět hleny, musí rozvolňovat mikrobiální ložiska. Vzhledem ke své velké důležitosti je lymfatický systém světem mikroorganismů velice pečlivě zakódovaný, a co hůře: nikdo nepředpokládá, že je tento systém velice ovlivňován lidskou psychikou a emoční problematika blokuje jeho detoxikaci. Když se člověk ocitá ve stresu, lymfatický systém se rychle ucpává. Můžete to na první pohled pozorovat na člověku, který prudce přibere na váze; je to vždy známka ucpání lymfatického systému a hromadění vody v těle.

 

Také lokální problematika lymfatického systému přináší zvětšování určitých tělesných partií, např. břicha, pánve, stehen, paží, hrudníku, krku apod. Preparát Lymfatex průběžně prochází zlepšováním a nedovedu si představit, jak bychom bez něj zvládali různé ekzémy a jiné kožní obtíže, ale i problematiku chronických zánětů různých sliznic, od dýchacích cest po zažívací či gynekologické ústrojí. Ložiska v lymfatickém systému hrají hlavní úlohu v tzv. funkční neplodnosti, protože velké množství lymfatických struktur se nachází právě kolem dělohy. To hraje úlohu především při potrácení, protože pokud se v těchto strukturách ocitnou vůči plodu toxické mikroorganismy, např. toxoplazma, brucela, borelie aj., dochází k poškození plodu nebo jeho genového systému s různými následky.

K ošetření lymfatického systému se používají i ruční lymfodrenáže nebo přístroj Vacupress, což jsou jakési návleky, v nichž probíhá mechanické stlačování končetin, čímž se zvyšuje pohyb lymfy. Velmi lze doporučit pohyb – běh, chůzi a především skoky na malé trampolíně, protože setrvačností se tekutina v lymfatickém systému rozhýbává. Žádným z těchto způsobu však nelez z lymfatických uzlin odstranit ložiska, to znamená, že se problematika lymfy řeší pouze částečně. A naopak odstranění ložisek a hlenu pomocí preparátu Lymfatex nemůže rozhýbat stagnující lymfu u člověka neustále sedícího či ležícího. Optimální je kombinace obou metod.

Nelze ani vypočítat všechny problémy související s lymfatickým systémem; průběžně se k nim z druhého konce dostanu v článcích o detoxikaci jednotlivých zdravotních problémů.

 

Zdroj: Jonáš, Josef. Lymfatex. Joalis info: Bulletin informační a celostní medicíny. 2008, č. 2.