Stíny naší duše

18.10.2015 21:46

Každý si neseme tzv. černý pytel nevyřešených problémů, vlastností, stínů, které nám nahánějí strach ze sebe samých. Stíny neodpovídají představě dobrého člověka. Odmítáme je ve svém vědomí tolerovat. Stíny jsou potlačenými stránkami naší osobnosti a stávají se příčinou našich nemocí.

Určitě již víte, že existuje celá řada emočních preparátů, které jsou určeny na detoxikaci emočních programů spjatých s určitými částmi mozku. Pokud je nějaká struktura poškozená, pak nemůže správně probíhat zpracování informací, asociační a emoční procesy a vznikají chybné výsledky, které ovlivňují celý organismus. Snadno si představíte, že preparát Emoce detoxikuje amygdalu, která hraje hlavní roli při rozhodování, zda ze situace máme strach, čímž je ovlivněno prožívání radosti. K dispozici máme také dva preparáty, které považujeme ze zásadní. Jsou to Nodegen a Diamino. Oba se částečně vymykají zaměření ostatních emočních a psychických preparátů, které jsou navázány na mozek.

 

Co je zdraví?

Většině lidí se v souvislosti s pojmem „zdraví“ vybaví nepřítomnost nemoci. My ale víme, že zdraví znamená rovnováhu (homeostázu), neboli schopnost vyrovnávat se se všemi vnějšími i vnitřními vlivy. Každý člověk se narodí s určitou genetickou výbavou či programem. Primárním cílem každého organismu je přežití a rozmnožení a právě rovnováha je nutnou, nikoli dostačující podmínkou přežití. Udržení rovnováhy je alfou a omegou života. Homeostáza se projevuje jak na úrovni fyziologické, např. schopností udržet tělesnou teplotu, zachovat určitou koncentraci iontů uvnitř i vně buněk, tak také mimo fyzikálně-chemická určení a to na úrovni psychologické (emoční rovnováha) či v rovině sociální (mezilidské vztahy). K dosažení rovnováhy potřebujeme zdravý mozek, který dokáže zpracovat velké množství informací a rovnováhu nastavit.

 

Člověk se na rozdíl od většiny zvířat rodí jako nehotový. Mladé hříbě může již několik minut po porodu vstát a běžet se stádem a být téměř soběstačné. Lidské mládě tvoří několik měsíců s matkou organický celek a je s ní emočně propojeno. Mozek není hotový, stále v něm probíhá překotný vývoj a rychle se zvětšuje. Tento vývoj není možné dokončit v lůně matky, protože by nebylo možné porodit dítě s velkou hlavičkou. Vytváří se tak dokonalý mozek s velkou kapacitou a možnostmi. Má to svoji daň – vzniká velké množství emočních vzpomínek, které nejsou propojeny s konkrétními událostmi. Při nitroděložním vývoji si plod zopakuje evoluční proces. Evoluce všechny informace ukládá do organismů, předává je dál a doplňuje novými znalostmi. Rodíme se se všemi instinkty a reflexy zvířat. Emoce jsou založeny na instinktech, odehrávají se v našem podvědomí a ovlivňují nás více, než si dokážeme přiznat. Etymologicky bychom mohli pojem „nemoc“ interpretovat jako ne-moc, čili jev, kdy nemáme moc nad svým životem. Nemoc je neschopnost udržet rovnováhu, která je pro život potřebná. Celý život se učíme, jak si nastavit v životě rovnováhu, udržet si zdraví a radost.

 

Zakázané ovoce

Každý chce být v rovnováze, která plodí radost a štěstí. Cílem života je dosáhnout tzv. kladně regulovaného života, to znamená lepší stav než je pohodu. V našich instinktech a emočním vnímání máme naprogramováno, že každý chce být šťastný a zažívat radost, to je kazatel, že se náš život odvíjí správným směrem. Moderní svět však našim vrozeným vzorcům prožívání nepřeje. Emoce jsou v dnešním světě něčím nevhodným, nepřijatelným, a proto také potlačovaným. Přesto však jsou pro přežití a zdraví člověka naprosto zásadní, neboť náš život organizují a řídí. Jsou prostředkem k vyhodnocení vnitřního i vnějšího prostředí, ohodnocují naši budoucí činnost ve světě, podmíněnou naši budoucí činnost ve světě, podmíněnou našimi vnitřními stavy. S emocemi spolupracuje vědomé myšlení a obě složky spolupůsobí na posouzení stavu organismu. Jednoduše řečeno – zhodnotí vnitřní stav, porovnají s tím, co se děje okolo a rozhodnou, co budeme dělat, zda budeme aktivní nebo pasivní. Emoce jsou naším vnitřním ukazatelem směru, jak se domníval již Sókrates.

Většinová společnost považuje nemoc za poruchu těla a myslí si, že defekt se dá jednoduše mechanicky opravit – něco se přišije, jiné uřízne. Když se na to podíváme jinak, vidíme, že každá nemoc je poruchou zpracování informací. Emocionální sítě hrají důležitou roli. Zdravý člověk dokáže přežít za jakýchkoli podmínek. Adaptace je proces učení a schopnost organismu vyhodnocovat situace a reagovat na ně.

 

Síla nevědomí

Musíme si uvědomit, že většinu procesů organismu neovlivňujeme vůlí a že celý náš organismus řídí podvědomí. Mozek je sítí neuronů, které třídí, přeposílají a dále zpracovávají informace. Vjemy jsou rozloženy na elementární části a v tzv. asociační oblasti mozku jsou již zpracované informace opět skládány. Zde dochází např. k tomu, že vidíme právě člověka a nikoli automobil. Automatizace a rozložení poznávací činnosti je ekonomická, neboť je velmi rychlá a šetří naši energii.

Vědomí je původcem pouze velmi malé části procesů, které probíhají v mozku (cca 5%). Vědomí je na vrcholu poznávacího procesu a kontroluje podsystémy. Spíná, jen když je něco jinak než očekáváme, když jsou podprogramy v protikladu nebo když je nutné se rozhodnout. Významy se vytvářejí nevědomě a my pouze vnímáme výsledek. Pochopíme pouze to, co dosáhne do našeho vědomí. Mezi tím, co ví mozek a k čemu má přístup mysl, je obrovská propast. Naše podvědomí řídí naše činnosti a nabízí nám to, co potřebujeme. V člověku se pere podvědomí a vědomí. Co člověk na základě impulzu z podvědomí učiní, pak racionalizuje a vysvětluje svým vědomím. Člověk udělá něco na příkaz podvědomí a následně hledá důvody, proč to tak udělal. Organismus je otevřený samoorganizující systém, jemuž na našem vědomí příliš nezáleží. Pokud autoregulace organismu selže, objeví se nemoc.

 

Emoce a pocity

Emoce předchází pocitům. Když se např. dostaneme do nebezpečí, pak se jako obranný mechanismus objeví strach, který je v celém těle. Podobně jsou emoce v celém organismu i při depresi či úzkosti. Emoce vznikly z jednoduchých reakcí organismu umožňující přežití. Něco je přitahuje, např. potrava a příznivé životní prostředí, nebo je něco odpuzuje, např. jed. Když cítíte úzkost, tak to cítí každá buňka v organismu. Když je člověk v úzkosti, tak tento pocit prožívá každá buňka v těle. Jakmile děláme účinnou detoxikaci, zbavujeme naše orgány, tkáně a buňky, tedy nejen mozek, závadných emočních programů. Emoce jsou tělesný stav, který se odehrává bez vědomé znalosti emočně významného podnětu.

Nad emocemi stojí pocity strachu, vzteku, radosti apod. Pocity uvědoměním emocí. Překládají stav života do řeči vědomí, pocit je myšlenkou těla. Potlačování pocitů mimo vědomí je základem psychosomatiky. Pocity se zesilují a zesilují, až vzniknout příznaky. Tělo volá a volá stále silněji, až z toho vznikne nemoc. Pocity jsou strašně důležité, protože otevírají bránu pro kontrolu a ovlivnění automatizovaných emocí. Jedině díky nim můžeme emoce uvědomovat, měnit naše modely chování, prožívání a změnit automatické programy. Každé chování je determinováno prožíváním. Naše osobnost je stvořena z automatických programů, tzv. emocionálních sítí, které jsou podstatné pro řešení životních událostí.

Organismus tíhne k jednotě a vyhýbá se konfliktům. Tuto jednotu udržuje vědomí, které racionalizuje a pomocí vůle kontroluje způsoby chování jednotlivce. Ve vědomí si udržujeme programy, jak se v určitých situacích chovat a jaké hrát sociální role. Pokud jednáme v souladu s nitrem, je to v pořádku. Pokud jednáme v souladu s nitrem, je to v pořádku. Pokud proti nitru brojíme a potlačujeme emoce, je to organismus energeticky velmi náročné a v důsledku to vede k somatizaci potíží.

 

Náš stín

Stín je něco, co nám nahání strach, je to něco co není vidět, co nás na sobě děsí. Člověk obvykle s tímto stínem nechce mít nic společného. Podle Junga je stín vytěsněním skrytého nebo nevědomého aspektu nás samých, které naše já potlačilo, nebo vůbec nerozpoznalo. Můžeme vytěsňovat špatné, ale i dobré vlastnosti. Například můžeme potlačovat lakotnost a máme strach, aby ji v nás někdo nerozpoznal, a proto se bojíme odmítnout přispět do kasičky veřejné sbírky. Naopak někteří zločinci v sobě nedokážou vnímat dobré vlastnosti a navenek plodí jen zlo.

Stín je naše nevědomí. Stín jsou bytosti v nás, kterými bychom raději nebyli, ale pokud chceme dosáhnout jednoty, pak se jimi nakonec musíme stát. Při integraci stínu musíme vytáhnout na světlo různé stránky povahy (sexuální úchylky, lakotnost, agresivitu), do kterých bychom nikomu jinému nedovolili nahlédnout. Musíme pochopit, že žádná vlastnost či emoce není primárně špatná. Všechny jsou potřebné. Špatné jsou pouze extrémy, protože nás odvádějí od rovnováhy. Každá imunitní reakce je potřebná – např. alergie, je to imunita proti parazitům, když se dostane mimo rovnováhu, tak se stává alergií. Potlačením stínů se vzdáváme jejich přínosu v životě a blokujeme jejich správné použití. Jeden extrém se snažíme vyřešit druhým extrémem. Stín vyrůstá z našeho odporu a žije z našeho vnitřního konfliktu. Nebojme se ho vytáhnout z podvědomí, poznat, pochopit, ovládnout a zapojit do naší osobnosti.

 

Stín není jen myšlenkou, ale stává se naší organickou součástí. Je to náš reakční mód. Můžeme být nastavení na boj v každé situaci, nebo naopak očekávat vždy prohru. Velmi důležitý je pro náš reakční mód porod a rané dětství (jestli jsme zažívali pocity bezmoci, nepochopení, získali jsme zkušenost, že nemá cenu se snažit, nebo naopak jsme byli zahrnutí láskou a byly plněny naše potřeby). Stín se projevuje v souboru reakcí celého organismu a ovlivňuje celý náš život – vkus, zájmy, výběr partnera. Promítá se do stavby těla, buď máme vrásky smíchu, nebo starostí. Integrace v rámci organismu se projevuje na úrovni stavby těla (orgány, tvary, postoj, mimika, gestika, proxemika) a do uspořádání neuronových sítí v mozku. Je zakódován do fyziologických reakcí (hormonální, nervové reakce, biochemie), do myšlení a chování, pocitů, preferenci, nálad. Čím je člověk starší, tím jsou stíny více vidět. Bohužel je vidíme na ostatních a ne na sobě.

 

Původ stínu – příčiny vzniku

a) Potlačování

Každý se narodí se souborem genů (informací), které určují, jak bude vypadat, jaké bude mít vlastnosti, nadání, nedostatky. Každý člověk je unikátní a má jiné predispozice. Jsou to automatické podprogramy, které v nevědomí řídí naše chování. Člověk se narodí do rodiny a vlivem výchovy a sociálního prostředí se začne včleňovat do sociálního prostředí. Primárním důvodem potlačení vlastní osobnosti je strach z vyloučení ze společnosti. Potlačování začíná klíčit již v raném věku a podílí se na něm hlavně výchova. Přejímáme rodičovský vzor, zároveň si uvědomujeme chyby rodičů a nechceme být jako oni. Vliv hrají rodinné tradice, ale i tabu. Velmi silný bývá také společenský tlak, někdy výstižně nazývaný jako maloměšťáctví. Aristoteles definuje člověka jako tvora společenského (zoon politikon). Sociální vzory se mění, formy jednání se mění, ale princip potlačování zůstává stejný.

 

Z potlačování vlastní osobnosti vzniká Emocionální stres neboli stres způsobený emocemi. Pnutí v člověku vyvolává nesoulad mezi tím, jakým by chtěl být, co bych chtěl cítit, co by chtěl umět a jak by se chtěl chovat, a tím, jak je tomu ve skutečnosti. Tento stres vzniká nedostatečným zpracováním osobnostních rysů, které se projevují sebekritikou, negativitou, úzkostí, strachem apod. Rada je jednoduchá, a přitom tak obtížně realizovatelná: mít rád sám sebe takového, jaký skutečně jsem. Ale pozor – roli hrají i toxiny v mateřských orgánech, které ovlivňují vznik nesprávné neočekávané emoční odpovědi, čímž vzniká stres. Například toxicky zatížené plíce vyplodí pocit smutku. Následně vzniká nesoulad mezi tím, co očekává část našeho podvědomí, třeba touhu pustit se do díla. Smutek zabraňuje konání a tehdy vznikne stres, který ovlivní celý organismus. Potlačováním vlastní povahy a osobnosti vzniká emocionální stres a zesilování příznaků nemocí. Důsledkem jsou chronické infekce a vleklé záněty. Je to agresivita vůči sobě – neschopnost vidět pravé příčiny vzniku stresu a nesprávná reakce na něj. K jeho uvolnění používáme preparát Diamino, který je klíčový k zvládání chronických infekcí a zánětů.

 

b) Opouzdření (uzavření)

Pokud člověk zažívá velmi silnou bolest, fyzickou i emocionální, je sebezáchovným mechanismem tato bolest potlačena. Aby byl organismus ochráněn, nejsou bolest a další informace vpuštěny do vědomí. Dojde k tomu, že vznikne velmi silný paměťový otisk události ve spodních, fylogeneticky starších částech mozku, který není propojen s mozkovou kůrou a vědomými vzpomínkami. Vznikají tak psychocysty (zapouzdřené problémy) – otisky minulých, velmi silných stresových zážitků nepropojených s vědomím. Do našeho organismu jsou vtištěny minulé, emocionální vjemy, poplachy, které do něj nejsou dokonale informačně zapojeny. Nemusí to být ale jen naše zážitky. Mohou to být také vjemy z prenatálního života, raného dětství, či dokonce velmi silné vzpomínky našich předků. Psychocysty v nevědomí jsou nekontrolovatelnou silou. Jsme zajatci minulých nevědomých zážitků, protože nevíme, za jakých okolností bude spuštěn emoční poplach – jakým mohou být jevy jako úzkost, fobie či amok. Propojením nevědomí s vědomím můžeme naslouchat signálům těla. Integrace, propojení lidské bytosti, znamená uvědomovat si své emoce a pocity a zároveň vědět, proč jsou takové, jaké jsou. Aby byl člověk zdravý, musí mít propojeny pocity a racionální uvažování, levou a pravou hemisféru. Uvažovat o tom, co cítí a pociťovat, o čem uvažuje. Je v pořádku cítit smutek, vztek a vědět, co ho způsobuje. Naopak u pocitů bez příčiny by měl člověk hledat, co je pod nimi, co je způsobuje. Jen propojením pocitů a rozumu můžeme dojít k pravé rovnováze těla a mysli. Cesta potlačování bolesti a blokování pocitů pomocí léků, drog, alkoholu nikam nevede, jen se zvětšuje propast mezi prožitkem a racionálním myšlením. Bez nadsázky můžeme říct, že potlačování je zabijákem dnešní doby. Psychocyty jsou naše stíny, problémy, které nechceme vidět, opouzdřili jsme je oblakem neviditelnosti. Vlivem nepropojenosti v mozku spolu buňky v těle nekomunikují, vznikají mikrobiální ložiska, opouzdřené úkryty patogenních mikroorganismů, které unikají pozornosti imunitního systému. K odkrytí těchto stínů slouží preparát Nodegen, který nás nutí odkrýt svoje tabu, podívat se pravdě do očí a začít řešit skryté problémy.

 

Obnažení všech stínů

Perský básník Saadi von Shiraz říká: „Hluboko v moři leží ukryté poklady nezměrné hodnoty. Jistotu najdeš na břehu.“ Stíny jsou určité dovednosti, které neumíme správně používat a vytlačujeme je ze svého vědomí. Je nutné si uvědomit, že součástí života je proces učení. Stín je tedy příležitostí něco získat. Pokud ho potlačujeme, vstupuje do života v podobě symbolů, snů, vnitřních obrazů, ale i nemoci, příznaků jako závislosti, fóbie, noční můry, amoky... Téměř ve všech pohádkách a mýtech sestupují hrdinové do podsvětí, do Hádovy říše nebo bojují s drakem či jinými netvory. Tato činnost je integrací stínu do jejich života. V pohádkách jednotlivé postavy představují části naší duše – ježibaba, žabí princ, netvor. Jsou to stíny, které získaly převahu a čekají na osvobození skrze přijetí. Princezna políbí žabáka, kráska se vrací k netvorovi. Většinou hrdinům pomáhají zvířata symbolizující a zprostředkovávající kontakt s lidskými instinkty. V pohádkách může jedině láska integrovat stín. Je to sebeláska, odvaha být věrný sám sobě, být autentický. Pokud se stínem budeme bojovat, odmítat ho, dáváme mu sílu a zatlačujeme ho zpět. Je nutné se s ním střetnout a sestoupit do podsvětí naší duše. Kostlivce musíme vytáhnout, poznat a pochopit proč vznikl. Je v něm možné vidět pozitivní aspekty a zárodky dobrých vlastností.

 

Polarita aneb Dávka dělá jed

Náš svět od fyzikálních zákonů po sociální vztahy je založen na polaritě. Život se rozvíjí ve světě protikladů mezi dvěma póly. Každý systém i organismus se snaží dosáhnout úplnosti a jednoty, což znamená sjednocení polarity. Život je procesem poznání dobrého i zlého. Kdo chce odstranit ze světa pouze jeden pól, nevědomě ho posiluje. Jak se říká: „Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.“ Nesjednocená polarita vyvolává nerovnováhu. Je to tzv. princip resonance, kdy podobné přitahuje podobné. Přitahujeme podobné lidi, můžeme si uvědomit, že jsme tzv. na jedné vlně, nebo naopak problémy přitahují další problémy, jak se lidově říká „čert sere vždy na větší hromadu“. Je to zákon pozitivní zpětné vazby, kdy nerovnováha žene systém – organismus do stále většího extrému, který vede ke zhroucení a umožňuje přeuspořádání, vznik něčeho nového. Klíčem k duševnímu, fyzickému zdraví a moudrosti je rovnováha, která vyřeší problém v počátku a nemusí dojít ke zhroucení. Každá vlastnost je pro nás potřebná. Neměli bychom mluvit o špatných vlastnostech, ale spíše o nepochopení, nezvládnutí určitého principu. Každá negativní vlastnost v sobě nese jádro, které, když se naučíme používat, nám bude prospěšné. Například lakota v sobě nese zárodek hospodárnosti a druhým extrémem je rozhazovačnost. Extrémy můžeme nazývat různými jmény, ale principem je vztah k hodnotám, majetku a přírodě. Další negativní vlastností bývá závist. Co v sobě nese? Soutěživost, motivaci dosáhnout určitých cílů a vzorů. Opakem je rovnostářství, které může být v životě nebezpečné, protože nejsme všichni stejní. Podobně bychom mohli rozebrat jakoukoli špatnou vlastnost.

 

Každá vlastnost má nějaký obsah, význam, kvalitu, princip. Není špatného principu, zlo vytváří míra, extremismus, nerovnováha. Chybou je moc i málo. Je třeba pracovat s principem, musíme ho pochopit a naučit se ho používat. Každou vlastnost můžeme zařadit do pentagramu, je proto nezbytné detoxikovat tento orgán. Pokud bude toxicky zatížen, je nemožné uvést princip do rovnováhy (např. pokud budou toxiny ve slezině, bude narušen vztah k hodnotám, podobně játra ovlivňují motivaci a schopnost konat). Emocionálně ploší lidé jsou odříznutí od emocionálních procesů, tudíž je ani nemohou řídit a udržovat v rovnováze, proto se projevují v extrémech a často je vnímáme jako zlé. Většinou za tím stojí obrovské trauma (psychocyty), které blokují přístup k pocitům. Kromě pentagramu je samozřejmě nutné detoxikovat mozkové struktury zpracovávající emoce.

 

Jak poznáme svoje stíny?

Stíny jsou tím, co nás rozčiluje hlavně na druhých. Stíny si projektujeme do vnějšího světa, do osob, do situací a často jim přikládáme význam, který nemají. Podezříváme druhé ze špatných úmyslů. Jsou to negativní vlastnosti, které nás rozčilují a nedokážeme proti nim zakročit s klidnou hlavou a bez negativních emocí. Proč to tak je? Každé připomenutí našeho nezpracovaného stínu ho vnese do vědomí a my potřebujeme energii na jeho potlačení. Musíme ho zpátky zatlačit, schovat před druhými i před sebou. Samozřejmě to neznamená zavírat oči před negativními jevy a schvalovat špatné činy a extrémní polohy vlastností, ale řešit problémy konstruktivně bez vzedmutí našich emocí. Lidově se říká: „podle sebe soudíme tebe“ a také „miluj své nepřátele, protože nám zrcadlí naše nezpracované stíny“. I to, co obdivujeme na druhých, čeho si vážíme, co bývá předmětem naší úcty, obvykle bývá i naším vlastním neuvědomělým aspektem. Takoví jsme, jen to nevnímáme. Naše podvědomí se snaží stíny zakrývat. Často tedy zdůrazňujeme opačné vlastnosti, snažíme se utajit skutečnost a konáme demonstrativní skutky. Často vtipné, extrovertní osoby v sobě skrývají hluboký smutek, dokonalý pořádek kryje vnitřní rozháranost, slabí muži předvádí svou odvážnost a zbytečně riskují. Chováme se obráceně, než jak se cítíme. Také proces zrcadlení a rezonance nám přitahuje do života události, vztahy, situace, které nás nutí ke konfrontaci se stínem. Projevují se v symbolické rovině jako úrazy určitých částí těla a typická somatická onemocnění.

 

Detoxikace stínů

Tento proces je nutnou součástí našeho uzdravení. Celá detoxikace vede k vysvobození od stínů. Pokud budeme s pocity bojovat, budeme je zahánět, přehlušovat, potlačovat, pak se nic nevyřeší. Naopak jim dáváme sílu a energii a v důsledku toho budou dále růst. Potřebujeme daný pocit (bolest) prožít, poznat ho zblízka, seznámit se s ním a pochopit ho. V jádru každé bolesti se skrývá nenaplněná potřeba. Přes bolest se můžeme dostat ke zdroji, uvědomit si nenaplněné potřeby a zdroj bolesti, může dojít k propojení různých částí mozku, podvědomí s vědomím. Uvědomění a integrace stínů je nutnou součástí uzdravení a také celý proces detoxikace je vytahováním stínů na světlo a jejich řešením.

 

Organismus je tvořen vztahy mezi buňkami. Také mikroorganismy žijí v koloniích a vytváří vyšší úroveň života s vlastní inteligencí. Vztahy mezi mikroorganismy a jejich koloniemi v organismu znamenají jejich větší schopnosti a zvyšují jejich adaptabilitu a „inteligenci“. Tím si infekční ložiska a mikroorganismy upravují svoje životní prostředí – tedy i nás! Součástí detoxikace a řešení stínů je nutné odstranění patogenních mikroorganismů, které mění naše vnímání emocí a pocitů. Patogenní mikroorganismy jsou velmi provázané s patologickými emočními programy, které náš ničí. Proto je základem detoxikace propojení emočních preparátů Diamino s mikrobiálními preparáty k odstranění chronických infekcí a Nodegen se základními dreny k odstranění mikrobiálních ložisek.

Odstranění patogenních mikroorganismů s poškozenými emočními programy je nejdůležitější kámen detoxikace!

 

Zdroj: Vilánková, Marie. Stíny naší duše. Joalis info: Bulletin informační a celostní medicíny. 2015, č. 5.