Toxin první - Infekční ložiska

22.01.2013 10:26

Hlen znamená infekční ložisko

Už v knihách o čínské medicíně starých několik tisíc let bylo psáno, že základem choroby je hlen. Ten vzniká z různých potravin, a to především z mléka a mléčných výrobků, ale také z bílé mouky, tuků a metabolitů živočišných bílkovin.

 

Lidské tělo potraviny využívá různým způsobem - na úhradu energetických ztrát, jako materiál ke stavbě buněk, enzymů, hormonů a dalších látek. Organismus má tendenci ukládat část potravy jako zásoby, a to proto, že její přijímání bylo v historii věcí velmi nepravidelnou a nebylo jisté, zda i v dalších měsících bude mít člověk dostatek jídla. Každý živočich ukládá přebytky potravy jako zásoby, obvykle tukové, ale také zásoby cukru v játrech. Proces likvidace přebytečných potravin je velmi komplikovaný. Potravina musí být nejprve rozložena na elementární látky a ty pak musí být přeměněny na další látky, které je schopen organismus zlikvidovat.

 

Enzymy, které zajišťují metabolismus, nejsou produkovány v takové míře a kvalitě, aby zajistily nadbytečné množství potravy, které pojídáme. Proto dochází k hromadění metabolitů - tyto metabolity představují to, co staří Číňané nazývali hlen. Metabolity se ukládají v různých orgánech a jsou pro ně dále nevyužitelné - organismus z nich nedokáže v času nouze čerpat. Ukládání metabolitů v orgánech se řídí podle určitého schématu a systému - tak, jak jej znali starověcí lékaři.

 

Hlen se hromadí především v orgánech, které podléhají stresu (potlačené nebo blokované emocionální konflikty, citová deprivace, nejistota, úzkost...). Kombinace stresu se vznikem hlenu neboli metabolitů má za následek vznik hlenových ložisek, které vznikají podle schématu funkce lidského organismu, s nímž pracovali již starověcí čínští lékaři. Primárně se hlenová ložiska vytvářejí v základních orgánech (srdce, slezina, plíce, ledviny, játra).

 

Ložiska jako časovaná bomba

Hlavní problém nastává tehdy, jestliže se do hlenu dostává infekce. Těch v našem těle koluje mnoho - streptokoky, stafylokoky, borelie, salmonela, helicobakter, tuberkulóza a další. V případě, že imunitní systém nezničí infekci dokonale, mikroorganismy se dostávají do hlenových zátek a  vytvářejí infekční ložisko, které nakonec ovlivňuje celý organismus - opět podle schémat starověkých lékařů.

 

Celá tisíciletí se medicína ubírala jednou důležitou cestou - rozbíjení, rozpouštění a nakonec vylučování těchto ložisek. Např. lázeňská léčba - jednalo se o rozpouštění ložisek pomocí minerálních vod a tato kúra musela trvat několik měsíců, než bylo skutečně dosaženo potřebného účinku.

Člověk by v zájmu uchování svého zdraví měl být natolik psychicky komponován, aby stresy nepronikaly do jeho orgánů, a měl by být v jídle natolik střídmý, aby nevytvářel z jídla hlen, a nemohl tedy ani vytvářet infikovaná ložiska, která stojí pravděpodobně za většinou chorob.

Velkým problémem tohoto upozornění je "míra". Nemůžeme nikomu říci, že kolik potravy je pro něj hodně a kolik málo. Člověk se musí řídit vlastní intuicí.

 

Infekční ložiska

Dnes při znalosti světa mikroorganismů a jejich účinků na lidský organismus chápeme obvykle napadení lidského organismu jako onemocnění s určitými příznaky, které řeší náš imunitní systém a dnes zcela pravidelně i různá léčiva - antivirová, antibakteriální, protiplísňová, protiparazitární. Na lidské zdraví mají velký vliv i chronické infekce. Aby mohly mikroorganismy v našem těle přežívat dlouho, musí být chráněny před imunitním systémem. Ke své ochraně používají celou řadu prostředků - vnikají do imunitních buněk, maskují se například přilepením na kvasinku, které si imunitní systém nevšímá, změnou svého mimikry, vnikají do hlenových zátek a vytvářejí infekční ložiska.

 

Infekční ložiska mohou být různě velké - od velikosti viditelné pouhým okem až po mikroskopické rozměry uvnitř různých tkání. Ložiska mohou vznikat v játrech, ledvinách, plicích, slezině i srdci, ale zrovna tak v nervovém systému, ve svalech, kloubech, zkrátka v jakékoliv části našeho organismu.

 

Mikroorganismy v ložisku nemusí mít veškeré vlastnosti, tak jak je známe. Naopak. Síla mikroorganismů spočívá v jednoduchém genetickém kódu v bílkovině, která může být využita k reprodukci, může měnit své vlastnosti, může působit jako mikrobiální ložisko.

Důležité je, aby toto ložisko bylo chráněno nejen před imunitním systémem, před jeho buňkami i před látkami, které imunitní systém produkuje, ale také před léky a různými prostředky, jež by mohly existenci ložiska poškodit. Proto se ložisko obklopuje vrstvou materiálu, který pak obsah ložiska před zmíněným obranným systémem cloní. Obal nemusí být  tvořen jen hlenem, jak se obal ložiska ve staročínské medicíně obrazně nazýval, ale může být tvořen i vrstvou kovů či radioaktivních látek. Právě takové vrstvy dokáží narušit tok informací, které by ložisko prozradily.

 

Infekční ložisko produkuje mikrobiální toxiny, které poškozují nejen tkáně, ve kterých se ložisko nachází, ale prostřednictvím nervového systému, krevního oběhu a lymfatického systému mohou pronikat do celého organismu a ovlivňovat tkáně velmi vzdálené. Mikroorganismy postupně vytvářejí ložiska v dalších tkáních a v dalších orgánech, a tak jsou krok za krokem změněny funkce celého organismu. Ten je nakonec ovládán společenstvím mikroorganismů.

 

V dobách, kdy hygiena byla na velmi nízké úrovni a kontakt s mikroorganismy naprosto nekontrolovaný, lidé stárli a umírali právě kvůli obrovskému počtu těchto ložisek. Ostatně proto možná vznikl kult pálení či zazdívání mrtvých, neboť lidé věděli, že v mrtvých lidech se ukrývá mnoho nebezpečí.

 

Protože kontakt se zevním prostředím mají v první řadě plíce, vytvářejí se první infekční ložiska v plicích a odtud se šíří do dýchacích cest, dýchací trubice a vedlejších nosních dutin. Rovněž tlusté střevo, které podle staročínské medicíny tvoří s plícemi párový orgán, je branou pro další druhy infekcí. Přes střevní stěnu se usazují nejen v samotném střevě, ale pronikají i do dalších orgánů, kde se ovšem mnohdy nacházejí již z dob nitroděložního vývoje; tak se u novorozenců setkáváme s vlivy ložisek na játra, slezinu, srdce či ledviny.

 

V každém případě jsou první příznaky spjaty s poruchami imunity, která je organizována z centrálního nervového systému. Postupně jsou ložisky obsazovány další orgány - po plicích přicházejí na řadu ledviny, pak slezina se žaludkem a slinivkou břišní, posléze játra a nakonec srdce. Pro mikroorganismy je důležité obsadit ledviny a dostat se tak k reprodukčním orgánům, protože jenom tak mohou být přeneseny na plod.

 

Metoda EAV je schopna tato ložiska nejen odhalit, ale zároveň detekovat jejich umístění i obsah. Je to velmi důležitá součást detoxikace organismu. Detoxikační preparáty nazvané "DRENY" mají schopnost ložiska rozbíjet a odhalovat. Také odstraňování toxických kovů ANTIMETALEM či radioaktivních částic IONYXEM vede k rozbíjení ložisek, jejich odhalování lokalizaci.

Dalším důležitým bodem našeho boje s ložisky je práce s enzymatickým systémem a metabolismem jednotlivých potravin.

 

Rozbíjení infekčních ložisek detoxikací je postup poměrně složitý, vyžadující určitou strategii. Detoxikace infekčních ložisek je jedním z pilířů detoxikace organismu, a především u dětí vede ke zlepšení organizace a funkce celého organismu, a tím i k navození zdraví. U dospělých pak obvykle tvoří jen jednu část z celé řady toxinů. Budeme-li z tohoto koláče ukrajovat jednu toxickou skupinu po druhé, bude se naše toxická zátěž snižovat a náš organismus bude postupně schopen autoregulace - tedy pochodů, které jsou pro zachování zdraví tak důležité.

 

Zdroj: Jonáš, Josef. Kde končí duše a začíná tělo. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-352-0.