Toxin třetí - Anorganické toxiny (Antibiotika)

02.03.2013 20:25

Antibiotika dnes nesporně vládnou medicíně. Hlavním úkolem těchto v současné době nejpoužívanějších léků je pomáhat organismu zvládat nejrůznější infekce.

Původně jde o produkt plísní, který objevil Alexandr Fleming. Plísně produkují antibiotikum jako svoji bojovou látku, která ničí konkurenční mikroorganismy, a zvětšuje tak plísním životní prostor. Různé plísně produkují různá antibiotika. Všechna se dnes ovšem vyrábějí synteticky, na základě analýzy složení antibiotik jednotlivých plísní.

 

V minulosti byly infekce nejčastější příčinou úmrtí, a antibiotika toto nebezpečí výrazně snížila. Na druhé straně je třeba poznamenat, že to nebyly jen tyto léky, které změnily poměr sil mezi mikroorganismy a člověkem. Důležitou roli sehrála osobní a komunální hygiena, která výrazně snížila množství infekcí v našem životním prostředí. Potravinová hygiena pak rozhodujícím způsobem omezila rizika průjmových onemocnění – vždyť před několika staletími umíralo na střevní infekce každé třetí dítě. Některé infekce jsou „drženy na uzdě“ díky očkování.

 

Velké epidemie, jako mor nebo cholera, ztratily svoji údernou sílu známou ze středověku a také krysy, které tyto nemoci přenášejí, jsou proti dřívějším dobám celkem pod kontrolou. Do této chvíle pěji na antibiotika samou chválu, nyní ale musím trochu otočit.

Medicína a hlavně osvětoví medicínští pracovníci troubí na poplach před ztrátou účinnosti antibiotik. Není divu. Lékaři jich předepisují velké množství – pacienti užívají antibiotika velmi často a mnohdy zcela neadekvátně danému onemocnění. Tím postupně dochází ke změně v genovém fondu mikroorganismů, které si na tyto léky začínají zvykat, a tím pádem na ně nereagují. Brzy by se tak mohlo stát, že se objeví celá řada nezvladatelných infekcí. Ovšem zatím se tento problém paradoxně řeší vynalézáním dalších a dalších typů antibiotik.

 

My, kteří se věnujeme detoxikaci, však upozorňujeme ještě na další nebezpečí antibiotik – vznik toxických reziduí. Antibiotika se totiž do lidského organismu nedostávají jen v podobě léků, ale také ze životního prostředí a z jídla. Příčinou je zejména přidávání antibiotik do krmení ve velkochovech, které by jinak mohly být zničeny infekcí. Setkáváme se s tím nejen u drůbeže, ale například i u včel nebo skotu.

Do potravního řetězce se ovšem antibiotika dostávají také z vody – právě do vody totiž nadužívané léky odcházejí, a to močí a stolicí. Do dětského organismu se pak antibiotika často dostávají již z těla matky v průběhu těhotenství a kojení. Situace je daleko kritičtější, než se snaží hlásat výrobci probiotik, neboť žádný Lactobacillus není schopen překonávat vliv reziduí antibiotik. Reziduální antibiotika, tedy v našem pojetí toxická zátěž, mají pro organismus dvojí důsledek.

 

Za prvé – některá antibiotika jsou genotoxická, tedy zatěžují epigenetické prostředí a působí na funkci genů, čímž může dojít k narušení jakékoli funkce v těle. Antibiotikum pak může být ve svém důsledku i příčinou vážných chorob, které vznikají právě vlivem narušení genové funkce. Může jít o různé nervové, onkologické, psychické či autoimunitní problémy.

Za druhé – antibiotika podporují růst plísní. Nejde tedy tolik o nebezpečí z aktuálně užívaných antibiotik, kdy se může objevit například plísňové onemocnění gynekologického ústrojí; hovořím spíše o chronické zátěži rezidui antibiotik a chronické plísňové infekci.

Následkem tohoto zaplísnění je totiž velká část lidské populace téměř od narození ekzematická. Možná že to bude pro mnohé velkým překvapením, ale antibiotika pokládáme za příčinu obrovského nárůstu výskytu ekzému v dětské populaci. Tento vzestup začal být markantní právě až v éře masivního užívání antibiotik, tedy v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století.

 

Jak je možné, že se s tímto problémem děti již rodí? Z organismu matky, která v sobě nosí rezidua antibiotik a obvykle také často zápasí s plísňovými infekcemi, jsou plísně předávány do organismu plodu a ten se pak s plísňovou zátěží narodí.

V případě ekzému plísně nenapadají přímo kůži, ale rozmnožují se v lymfatickém systému a toxiny, které jsou tímto způsobem produkovány, se zvláště u dětí vylučují přes kůži, která je velice jemná a velmi tak trpí. Pokud k tomuto jevu přistoupí ještě alergie, vzniknou alergické reakce na plísně a jejich toxiny a stav se výrazně zhoršuje. Již poškozená kůže je často infikována dalšími mikroorganismy, čímž dojde k takzvané impetiginizaci (druhotné zhnisání) ekzému.

Plísně se velmi často nachází i ve střevním traktu, kde působí nadýmání a poruchy trávení. Jejich výskyt je také typický zvýšenou chutí na sladké, která může dosáhnout až drogového charakteru, kdy je člověk nezvladatelně nucen pojídat sladkosti. To je dáno tím, že plísně spotřebovávají cukr potřebný k jejich rozmnožování, a nutí tak člověka zásoby cukru doplňovat.

 

Antibiotika jsou rovněž příčinou chronických vaginálních zánětů a výtoků. Jak střevní, tak vaginální plísňové problémy mohou mít ještě další příčiny, například to bývá porucha metabolismu glutenu, jejímž vlivem je narušena kvalita sliznic.

V boji proti plísním pomůže především preparát ATB, který vylučuje z lidského organismu rezidua antibiotik. Pomáhá rovněž při poruchách epigenetického prostředí, výskytu plísní ve střevech, gynekologických zánětech a především ekzémech.

Pochopitelně stejně jako jiné léky a vůbec všechno na světě mají i antibiotika svá pro i proti. Ovšem problém je v tom, že naše společnost se snaží různé medicínské postupy líčit jen v tom nejlepším světle a závažné negativní důsledky jsou zamlčovány. Je třeba říci, že antibiotika zachraňují lidské životy a pro moderní společnost jsou jistě neodmyslitelným lékem, musíme však mít stále na paměti, že jejich rezidua jsou pro lidský organismus nebezpečná, přinejmenším velmi nepříjemná.

 

Jelikož zátěži antibiotiky se nevyhne nikdo z nás, měli bychom do pravidelné detoxikace zařazovat preparát ATB, a to alespoň jedenkrát ročně. Rozhodně by měl být užíván po každé léčbě antibiotiky. Chronické vaginální záněty, střevní plísně, cysty v prsní žláze či na vaječnících, ekzémy a poruchy epigenetického prostředí – to vše jsou problémy, které pomáhá řešit preparát ATB.

 

Zdroj: Jonáš, Josef. Kde končí duše a začíná tělo. Praha: Eminent. 2008. ISBN 978-80-7281-352-0.

Ilustrační foto: www.osel.cz; www.prirozeny-porod.eu